17.listopad 2008, byl velmi významným dnem pro Davida. V tomto dnu se uskutečnil jeho první samostatný recitál, v němž David zazpíval skladby svých oblíbených autorů Leoše Janáčka, Antonína Dvořáka, Leonarda Bernsteina, či Andrew Lloyd Webbera, ve skladbách lidových, klasických, muzikálových a operních.
.
http://www.people.cz/mag/cs/articles-detail/aid-12012
.
,,,,
4tet: Plný sál tleskal čtyřikrát vestoje
Pardubice - Jednu z nejpovedenějších kulturních akcí letošního roku má za sebou Sukova síň pardubického Domu hudby. Čtveřice zpívajících gentlemanů v cylindrech sdružená v populárním vokálním seskupení zvaném 4tet ji vyprodala dvakrát po sobě!
12.12.2007 0:18
„Je hodný a byl i dost drahý. Vypadá, jako kdyby nebyl živý. Není,“ řekl známý zpěvák a současně „dobrovolný svačinář“ tělesa, který společně se svými „kumpány“ zanotoval písně Yvetta, Robinson, Lady Carneval (okořeněnou zdařilou imitací Karla Gotta), vánoční šlágr Tichá noc, skladbu z repertoáru zpěvačky Marty Kubišové Oh, Baby, Baby, pohádkovou „pecku“ Prstýnek z Princezny se zlatou hvězdou na čele či titulní melodie z animovaného filmu Lví král a televizních seriálů Ženatý se závazky Love And Marriage a Addamsova rodina. Během písně Já to tady vedu uchvátil 4tet diváky netradiční choreografií na dvojkolkách.
-------------------------------------------
01.12.2007 - Markéta Mitrofanovová - Deník Právo:
Davida Uličníka láká opera
Stejně jako si Davida Uličníka pro jeho schopnost vyzpívat ty nejvyšší tóny vybral před pěti lety Jiří Korn do svého 4TETu, tak si ho letos na své podzimní turné pozvala sopranistka Eva Urbanová, kterou nadchla barva jeho hlasu.
„Když s ním bude dobře hospodařit, může to v opeře dotáhnout daleko,“ podotýká Eva Urbanová na adresu pětatřicetiletého kolegy, který je dosud známý hlavně z muzikálů.
Jenže už v projektech, jako byla Kleopatra nebo West Side Story, se ukázalo, že má David na víc než většina ostatních zpěváků na pódiu. Za roli Jeana Valjeana v muzikálu Bídníci byl dokonce v širší nominaci na cenu Thálie. Někdy se až zdálo, že by se při představení obešel bez mikroportu.
Když se předtím objevil na konkurzu, bez sebemenší známky vypětí rozbalil svůj tenorový témbr tak, že zaplnil celou GoJa Music Hall. Před rokem a půl, když dostal nabídku účinkovat v moderní opeře Candide, změnil od základu své představy o budoucí kariéře. Rozhodl se prorazit v opeře.
V autě si zpívá s Pavarottim
Hudbu a zpívání si naplno zamiloval na svém prvním čundru v patnácti, kdy ho okouzlila uvolněná atmosféra u táboráků. Hra na kytary a zpěv ho doslova hypnotizovaly. Už jako dítě si ale zpíval, kudy chodil. „Moje babička měla krásný hlas a byla pěvecky velmi nadaná. Dodnes na vesnici lidé vzpomínají, jak se její zpěv nesl údolím,“ říká David s tím, že jeho cesta do showbyznysu byla pořádně klikatá.
Nejdříve se věnoval elektronice a nějakou dobu dokonce pracoval v kanceláři jedné elektrofirmy. Hudba ho ale táhla jinam. Rodiče talentovaného syna dlouho od umělecké kariéry odrazovali, jak se dalo, protože si vůbec nedovedli představit, jak by se mohl prosadit a živit uměním. Teprve když měli možnost Davida vidět v několika muzikálových rolích, změnili názor. „Pochopili, že si jdu tvrdohlavě za svým a nenechám se odradit.“
Zvládnout operu vzal jako další výzvu, i když prvotní impuls chodit na hodiny klasického zpěvu nejdřív vypadal jako volání o pomoc.
„Než jsem začal zkoušet roli Candida, sháněl jsem pedagoga, který mi s rolí pomůže. Původně jsem věřil, že to zvládnu sám, ale už při prvních klavírních zkouškách mi bylo jasné, že budu opravdu potřebovat poradit ohledně techniky zpívání, abych neuškodil hlasu ani roli. Měl jsem velké štěstí, že mě můj kolega a kamarád Jan Ježek (další Jean Valjean – pozn. aut.) přivedl k paní profesorce Martě Boháčové.
Honza už od začátku Bídníků říkal: „Ty by ses rozhodně měl věnovat opeře“. Dlouho to ve mně zrálo, ale teprve u Candida jsem pochopil, že tohle je mé znamení a že na sobě musím začít pořádně makat.“
Jak ale sám říká, opera, to je běh na dlouhou trať, a dřív, než za pár let si sám sebe v klasickém kusu nedokáže představit. Zatím na některých rolích pracuje při hodinách se svou profesorkou. V rámci tréninku už zkouší například Prince z Rusalky.
V autě, hlavně při cestách napříč republikou nebo před vystoupením se 4TETem, si zase cvičně zpívá s Pavarottim, který mu zní z cédéčka téměř neustále. „Tím, že se musím soustředit na řízení, jde zpěv do druhého plánu, a to mě nutí vypnout psychiku. Kupodivu se tak eliminují některé chyby, které má na svědomí třeba tréma. Pro zpěváky je totiž zdravé sebevědomí podmínkou k dobrému vystoupení.“
Hlasová gymnastika
Hlas nenechává v klidu ani při cestách na jednotlivé koncerty v rámci turné Evy Urbanové, kdy si zpívá téměř celou dobu, než dorazí na místo. „Přijíždím příjemně rozezpívaný a nastartovaný k tomu, abych si své vystoupení mohl naplno vychutnat.“
S pronikáním do vyšších sfér umění musel David rázně změnit životosprávu. Co se dá odpustit popovému zpěvákovi, to se u operního pěvce přeslechnout nedá. Žádného Michaela Jacksona, který chodil s rouškou, sice kopírovat nehodlá, na osmihodinový spánek však nedá dopustit. „Vysoké hlasy vždycky víc trpí nedostatkem dobrého odpočinku. Posazování vyšších tónů bere přece jen víc energie.“ Vyhýbá se také tvrdému alkoholu, který vysušuje sliznici.
Pokud Davidovi nabídnete – jeho jinak oblíbenou – vyjížďku na kolečkových bruslích, když teploměr ukazuje deset stupňů nad nulou, reaguje:
„Nejsem blázen. Nemůžu si dovolit riskovat nachlazení! Na studeném vzduchu a v propoceném tričku máte jistotu, že nastydnete. V klasice jsou slyšet všechny nedostatky a nemoc, která hlasivky sužuje. Zpěvák se musí mnohem víc soustředit na techniku tónu a vedení hlasu, aby to na jeho znění nebylo poznat.“
Operní zpěv přirovnává ke špičkové gymnastice. „Když zpěvák zpívá technicky dobře, nepřetěžuje a neopotřebovává si hlasivky, může vystupovat až do opravdu vysokého věku. Udržovat ve formě se ale musíte celý život. Mít pocit, že se jednou naučíte zpívat, a pak z toho už jen těžit – s tím prostě nadlouho nevystačíte. K mojí paní profesorce chodí některé sólistky Národního divadla a Státní opery nepřetržitě už desítky let, někdy i dvakrát týdně.“
Od doby, co začal trénovat klasiku, se mu líp zpívá i se 4TETem. Lidé říkají, že je ze všech nejvíc slyšet. Je to tím, že nese melodii a zpívá nejvyšší party, a tak pro něho bývají vystoupení únavnější než pro ostatní.
„Člověk musí poslouchat nejen sebe a hudební doprovod, ale hlavně ostatní. Všichni musí dýchat jako jeden celek. 4TET, to je nádherná práce, která člověka jen tak neomrzí. Ačkoli máme výrazné kostýmy, nesnažíme se nijak povyšovat. Naopak, komunikace s publikem je pro nás hodně důležitá a doufám, že je z nás cítit ten pravý zápal, a ne jen nějaká touha urvat kus slávy.“
Nedávno Davida překvapili čtyři nesmělí konzervatoristé, kteří za ním přišli po plese v Ostravě a zazpívali mu Tears In Heaven způsobem, který okoukali u 4TETu. „Bylo vidět, že si s tím dali opravdu práci a že z toho mají velikou radost. Navíc to nebyli zpěváci, ale instrumentalisté. Bylo to moc milé.“
Příští rok na jaře plánuje 4TET vydat třetí desku. Že půjde na dračku stejně jako ty předchozí, není pochyb, svérázné uskupení je totiž populární napříč generacemi.
Vyřádí se na golfu
Jako by David se zájmem o operu zvážněl i v osobním životě. Zatímco ještě před několika lety trávil hodiny denně v parku na bruslích nebo jezdil po horách na kole, předminulé léto propadl golfu, ke kterému ho přivedl Jiří Korn.
„Pořád mi říkal, pojď si to vyzkoušet, projdeš se přírodou, seznámíš se zajímavými lidmi, vyčistíš si hlavu… Měl pravdu. Skoro celé léto jsem strávil na hřištích, konečně jsem se do toho opřel a ustálil si švih. Protože nejsem příliš soutěživý typ, tak mě na golfu baví to, že bojuju jenom sám se sebou. A takové soustředění při úderu je podobné tomu, jaké prožívám při vedení dlouhých tónů.“
Když ze sebe touží vybít energii ještě jiným způsobem, začne malovat. „Spíš si čmárám tužkou a pastelkami. Do pláten se zatím moc nepouštím, protože mám hodně jiné práce, ale určitě se zase na nějaké vrhnu.
Křičící opičák
Mým posledním plátnem byl obličej křičícího opičáka. K tomuto obrazu mě inspirovaly výkony některých tenoristů v našich operních domech,“ vysvětluje David, který dal tohle dílo s názvem Tenor zpívající vysoké cé k šedesátým narozeninám Františku Janečkovi. Zajímají ho nálady v obličejích ostatních i ve svém vlastním, když si představuje, jak by mohl vypadat na scéně. „Pouštím ze sebe asociace a ono se to vytváří samo. Rozum v tomhle velkou roli nehraje.“
Podobné je to u něj i s tvorbou textů – na svou první sólovou desku Hladina zvlněná si jich napsal většinu sám. „Představivost mám odmalička velikou, navíc vycházím i z příběhů svých kamarádů,“ odpovídá zpěvák na otázku, odkud čerpá inspiraci, když žije v podstatě jen prací.
„Deska je až na pár výjimek poslechová a náladová, nejsou tam extra výbušné písničky a žádný zbytečný rachot,“ dodává s tím, že momentálně dává dohromady své druhé CD Znamení, kde podle svých slov daleko více využije rozsahové možnosti svého hlasu.
Zabydlel se ve Vysočanech
Před čtyřmi lety se přestěhoval do nového bytu, ve kterém si postupně vlastnoručně vyrobil některé kusy nábytku a zařízení jako patro na spaní nebo police. „V kuchyňském koutě jsem roztáhl desky, pily a další nářadí a už jsem jel.“
Přesto, že není vyloženě nešikovný, neobešlo se to bez drobných nehod. „Pořezané ruce byly na denním pořádku, protože jdu vždycky cestou pokusů a omylů.“
V pražských Vysočanech dosud bydlí sám a nevypadá to, že by se hodlal v nejbližší době usadit. Zatím mu vyhovuje, když se nemusí nikomu podřizovat a může si všechno plánovat podle sebe.
Naučil se dokonce péct chleba, jen na žehlení a na utírání prachu, které ho k smrti nebaví, má pomocnici. Společnost mu dělá velký plyšový medvěd Grizzly. „To je Valjean jako vyšitý,“ směje se představitel muzikálové postavy, která se svou silou k téhle šelmě přirovnává.
..................................................
4TET: Snažíme se dělat legraci i ve studiu
Mimořádný zájem publika o originální úpravy známých skladeb zpívané „a capella“ přiměl Jiřího Korna, Jiřího Škorpíka, Davida Uličníka a Dušana Kollára nejen k vydávání alb, ale i k pravidelnému koncertování. Už dnes - 14. října - se kvartet představí v olomoucké Redutě a oba naplánované koncerty jsou beznadějně vyprodané.
V brzké době vám má vyjít nová deska. Můžete k ní prozradit podrobnosti? Jak dlouho vznikala a na které převzaté skladby se můžeme těšit tentokrát?
Kollár: Všechny podrobnosti určitě neprozradíme, to by potom nebylo žádné překvapení. Novinkou je, že se posluchači můžou tentokrát těšit i na dvě původní skladby.
Korn: Deska má vyjít na konci října. Samozřejmě veškerá tíha realizace leží na Jiřím Škorpíkovi, takže podrobnosti má hlavně on.
Škorpík: Od první myšlenky pro novou úpravu až po poslední nahrávku to byl takřka jeden rok příprav a posluchači najdou na albu skladby Je jaká je, The Flintstones, Imagine, Znala panna pána a další.
V Olomouci jste se poprvé představili loni v červnu. Jak na tenhle dvouhodinový debut vzpomínáte?
Škorpík: Tak, jako na každý úspěšný koncert. Je nám přáno, že všechny koncerty mají úžasnou atmosféru a můžeme na ně s láskou vzpomínat.
Uličník: Jednoznačně pozitivně! Olomoucký koncert byl určitě jedním z našich nejpříjemnějších koncertů v loňském roce.
Korn: My jsme byli nadšeni. Ajak to tak vypadalo, tak asi i diváci.
Vaše koncerty jsou pověstné originálními improvizovanými vstupy a humorem. Nechybí vám to ve studiu při nahrávání desek? Jak se s tím vyrovnáváte?
Škorpík: Já osobně se s tím vyrovnávám dost těžko, ale nejsem tam naštěstí stále sám. Jsem tam se svým kolegou - zvukovým mistrem Zdeňkem Klementem, a o dobrou náladu naštěstí není nouze, i když jí třeba kolegové ze 4TETu zrovna moc nepřinesou.
Uličník: Mně ve studiu chybí ledacos a humor je rozhodně jednou z těch hlavních věcí. Vyrovnávám se s tím jednoduše tak, že chodím krmit již tak dost překrmené kapry v jevanském jezeře.
Kollár: Snažíme se dělat legraci i ve studiu. Ale hlavně děláme to, co nás všechny moc baví, takže to tak velká námaha není.
Korn: Nejvíc legrace ve studiu si užijeme, když se něco nedaří.
Poprvé jste vystoupili v roce 2002 s písní How Deep Is Your Love. Proč padla volba právě na Bee Gees? Měli jste i další favority?
Škorpík: Byla to první píseň, která mě pro 4TET napadla.
Korn: Měli jsme i další favority. Například Tears In Heaven, ale tu jsme nastudovali hned jako druhou. Obě skladby mají krásnou melodickou linku a Jirka Škorpík napsal geniální aranže.
Na debutovém albu 4TET 1st se v sousedství skladeb od Bee Gees a Erica Claptona objevila i vaše úprava české státní hymny. Kdo přišel s tímhle nápadem a jaké byly první reakce?
Škorpík: S tímto přišel Jirka Korn a já se velmi bál, abych aranžmá nepokazil. Je to křehká záležitost a já jsem patriot. Trvalo mi rok, než jsem se do této „úpravy“ pustil, a jsem za to rád, protože reakce jsou nadšené, až neuvěřitelné. Navíc se domnívám, že je to největší „český hit“ všech dob.
Kollár: Ten nápad se mi moc líbil. Všude posloucháme jen hymnu v orchestrální podobě. A je to škoda, když může zaznít celá harmonie s textem. Teprve pak si člověk uvědomí, jak nádherná je to skladba.
Korn: Jsem rád, že jsme hymnu na první album zařadili a že ji máme v repertoáru. Při jejím zpěvu mám takový zvláštní vznešený pocit.
Neměli jste zpočátku obavy z toho, že publiku bude absence hudebního doprovodu vadit?
Škorpík: Nechci, aby to znělo namyšleně, ale já ani v nejmenším. Vokální podání má velkou sílu.
Korn: Já nevím. Ano i ne. Od počátku jsem tomu naprosto věřil a doufal jsem, že to tak bude i slyšet a vidět, aby nás publikum mohlo přijmout.
Jak vlastně probíhá aranžování skladeb? Má Jiří Škorpík v tomto ohledu volné ruce a důvěru zbytku kvarteta?
Škorpík: Snad ano!
Kollár: Absolutní. My pak už jenom dolaďujeme akci na jevišti.
Korn: Příprava aranží pro 4TET je opravdu hodně náročná. Na výsledku je vidět, že Jirka Škorpík se opravdu mazlí s každou notou. Jakmile aranžmá dokončí, předá nám jednotlivé party amy zjistíme, že každý samostatně zpívá naprosto něco nepochopitelného. Proto nám, tedy mně určitě, trvá dost dlouho, než se party naučíme. Když pak hlasy spojíme, teprve v té chvíli celé aranžmá pochopíme. Pak hledáme cestu, jak ji budeme prezentovat na jevišti. Cesta každé skladby od nápadu až po první předvedení je dlouhá a strastiplná.
Shodnete se vždy na výběru skladeb? Kdo jednotlivé coververze navrhuje?
Škorpík: Vždy souhlas nemám,ale… aranžuji vlastně to, co mě inspiruje, baví a co mě těší..
Uličník: Občas se shodneme, ale často se rozpoutávají vášnivé debaty, většinou mezi mnou a Jirkou Škorpíkem. Nakonec ale vždy dosáhneme kýžených kompromisů...
Kollár: Snažíme se navrhnout více skladeb a z těch pak vybereme ty finální. Ale hlavní slovo má zase Jirka Škorpík z důvodu následné úpravy skladeb.
Letos slavíte páté narozeniny. Chystáte u této příležitosti nějakou specialitu pro fanoušky nebo sami pro sebe?
Uličník: Speciality samozřejmě ano! Já už jich mám připravených několik. (smích)
Kollár: Čeká nás slavnostní vystoupení spojené s odevzdáním platinové a zlaté desky za cédéčka 1st a 2nd a s křtem nového alba 3rd.
Korn: Akce se koná na začátku listopadu v Divadle Radka Brzobohatého, kde si hezky užijeme své páté narozeniny společně se křtem novinky 4TET 3rd.
...
ČLÁNEK Z PŘÍLOHY "PRÁVO" 29.8.2007
http://www.fanklubulicnik.estranky.cz/archiv/uploaded/10
http://www.fanklubulicnik.estranky.cz/archiv/uploaded/11
http://www.fanklubulicnik.estranky.cz/archiv/uploaded/12
http://www.fanklubulicnik.estranky.cz/archiv/uploaded/13
(podařilo se naskenovanou verzi získat. Není moc čitelná, ale i tak jsme za ní vděčni!)
----
4TET Jiřího Korna vyprodal dalešický pivovar
Cestu k publiku si 4TET našel díky precizně připraveným programům, dokonalé intonaci a v neposlední řadě i skvělou choreografií, kterou vtipně podtrhly kostýmy v podobě obleků a klobouků v anglickém stylu.
Pozornost snad každého posluchače upoutají neuvěřitelné výšky Davida Uličníka, který je často označován jako kontratenor, tedy majitel u nás neslýchaných hlasových dispozic.
Dalším tenorem kvarteta je Jiří Škorpík, který se navíc podílí na aranžmá skladeb. Typický hlas s nosovým přízvukem patří všestranně nadanému Jiřímu Kornovi, kterému se jako jednomu z mála tuzemských interpretů daří už dlouhá léta udržet mezi hvězdami hudebního nebe, a to jak v populární hudbě, tak v muzikálu. Posledním členem vokálního seskupení je zpěvák a herec Dušan Kollár. Jeho dobře znějící medový hlas se pohybuje na opačném konci zpívaných akordů, v tóninách basových.
O velkém zájmu o vystoupení tohoto kvarteta svědčí vyprodané vstupenky do pivovaru v Dalešicích, kde se měl v pátek 10. srpna uskutečnit.
„Koncert jsme přesunuli do zámecké zahrady v Jaroměřicích, která pojme mnohem více návštěvníků. Tím jsme mohli dát do prodeje další vstupenky. Ty původní do Dalešic byly pryč nejméně týden před samotným koncertem,“ sdělila Jaroslava Kunstová z Městského kulturního střediska v Jaroměřicích nad Rokytnou.
„Přesunuli jsme i začátek z půl deváté na devátou hodinu večerní. To aby koncert stihli i ti, kteří změnu zjistí na poslední chvíli,“ dodala Kunstová.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Bídníci zapíjeli svou první sezónu 25.6.2004 Právo str. 8
Markéta Maláčová, Helena Vacková Bídníci
V jedné z pražských hospůdek se minulou sobotu po představení rozloučil s prvním rokem na jevišti tým muzikálu Bídníci, který měl v GoJa Music Hall premiéru loni v září. Producent František Janeček měl důvod k oslavě. Stali se nejúspěšnějším muzikálovým hitem.
"Oni řvou jak koně," komentoval výbuchy smíchu u vedlejšího stolu, kde se nad půllitry piva a česnekovou pomazánkou veselila partička pod vedením Davida Uličníka, nejmladšího z představitelů Jeana Valjeana.
Na rozdíl od profesního výkonu Janeček tentokrát sílu materiálu v jejich hrdle nedokázal ocenit, protože kvůli tomu neslyšel vlastního slova. "Vidíte, jak žijí družným životem," pochvaloval si zároveň.
Například Tereza Mátlová, která se v Bídnících sžila s postavou zamilované Cosette, se ten večer veselila proto, že si konečně mohli všichni zapařit. Během sezóny si jen málokdy dovolila přijít domů z party až k ránu. "Bídníci se hráli docela často, takže každý musel být stále v pohotovosti. Nikdy nevíte, kdy budete večer zaskakovat, když někdo třeba náhle onemocní. Všichni jsme šťastní, že bylo dnes poslední představení a můžeme se trochu rozjet a zakřičet si po svém."
Korn se pořád učí
Více než dvě třetiny z bezmála sto sedmdesáti představení odehrál v roli hostinského Thénardiera Jiří Korn, který si za svůj výkon jedovatého hochštaplera vysloužil Cenu Thálie. "Občas jsem zapomněl text nebo něco při líčení, ale jinak sezóna proběhla úžasně," hodnotí zpěvák - ještě se zbytky šminek na očích - období, kdy se několikrát týdně stával podle svých slov ztělesněním těch nejhorších lidských vlastností.
Současně se ale dokáže dojmout nad vážnějšími osudy Hugova románu. Společně s kolegy se shoduje, že slzy do očí jim stále vhání scéna na barikádě, při které zemře Eponine a Gavroche.
"Každým představením něco získávám a uvědomuju si, že se můžu učit pořád. Člověk nikdy nemá právo myslet si, že je v něčem dokonalý, jinak v tom okamžiku dostane od života facku," říká Korn, který má v českém šoubyznysu pověst jednoho z největších profesionálů.
"Překvapilo mě, že tu roli beru vážněji, než jsem čekal, takže si legrácek moc neužívám," přiznává David Uličník, který coby ústřední postava tráví na jevišti nejvíc času, takže někdy, jak prozrazuje, až lapá po dechu. I když si o prázdninách od práce a od lidí s chutí odpočine pobytem na horách, nezastírá, že rok strávený s Bídníky ho profesně posunul.
"Tahle role mi umožnila, abych si konečně naplno nejenom zazpíval, ale i zahrál divadlo." Není divu, vždyť dvaatřicetiletý zpěvák musí během tří hodin zvládnout proměnu od muže středních let k umírajícímu starci.
Platinová deska
Železnou Českou 12 za nejdelší pobyt v kalendářním roce 2006 v hitparádě získala Aneta Langerová, která se držela v České 12 neuvěřitelných osmačtyřicet týdnů. Platinovou Českou 12 za dvanáct vítězství v roce 2006 získali dva interpreti – Vláďa Hron s písní Romeo pod balkonem a David Uličník ze skupiny 4TET Jiřího Korna za song Marie Milá.
Uličník překvapil mile
Velice slušný byl výkon profesionála Jiřího Korna v roli vietnamského pasáka Engineera a nejpříjemněji překvapil David Uličník, který z nevýrazné postavy Chrisova přítele Johna, udělal, zejména co se hlasové stránky týče, doslova lahůdku.
Karel Gott o něm nedávno řekl: Tenor, jakým David disponuje, je u nás naprosto ojedinělý”. To je slušná lichotka od tenora! David Uličník je každopádně jednou z našich velkých muzikálových hvězd a v Les Misérables už si vysloužil titul “Jean Valjean 21. století”. I to je úctyhodná lichotka!
Stal jste se jedním z nejmladších Jeanů Valjeanů světa. Umíte si ale představit, že tuhle roli budete hrát 1800x jako Craig Schumann?
To je hrozivé číslo! Nedovedu si to úplně představit. Tahle role je opravdu zápřah. Fyzicky i psychicky.
A co je fyzicky ten největší zápřah?
Asi scéna, kdy odnáším na zádech studenta-revolucionáře Mária pařížskými stokami z barikády do bezpečí a zpívám u toho...
Roli Mária alternují dva Pavlové - Vítek a Polák. S kterým se víc nadřete?
Rozhodně s Pavlem Polákem, což je mimochodem pěkně vysoký chlap.
Měl jste jako kluk nějakou písničku, kterou jste si s oblibou prozpěvoval?
Měl. Byla od skupiny Smokie a jmenovala se Lay Back In The Arms Of Someone. Tahle písnička mi absolutně učarovala a protože jsem neuměl anglicky, tak jsem si ji se Smokie foneticky prozpěvoval. Později mé obzory rozšířil bratranec, když mi začal na kazeťáček začal nahrávat muziku, která v té době mé spolužáky vůbec nebrala. Začal s Beatles, pak Deep Purple, Police, Nazareth, Judas Priest a Queen. A já téhle muzice naprosto propadl.
Absolvoval jste střední odborné učiliště se specializací na elektroniku. Co jste pak dělal?
Pracoval jsem na počítači v obchodním oddělení kroměřížské firmy elma-therm. Měl jsem hezkou kancelář, dělal jsem rozpočty a nabídkové listy... Prostě perspektivní a dobře placené místečko.
Takže z vás vlastně byla kancelářská krysa?
To fakt byla, ale pořád mě to táhlo k hudbě. Prošel jsem několika rockovými kapelami a pak zakotvil na dva roky ve skupině Slepá kolej.
Hrál jste taky na tancovačkách? Tam bývá pořádně husto... Máte nějakou “hustou” vzpomínku?
Vzpomínek mám spoustu... Jednu dobu jsem zpíval s kapelou Tip Top Q, do které jsem nastoupil narychlo a musel jsem se během 14 dnů naučit kompletní repertoár. A hned nás čekala první zábava. Byl jsem z toho pěkně vyděšený. V některých písničkách jsem si nebyl vůbec jistý... Problémem ale byl, že kapela hrála strašně nahlas, takže jsem se na jevišti chvílemi vůbec neslyšel. Občas mi vypadávaly texty a jednou jsem u písničky od skupiny Sex Pistols nastoupil v úplně jiné tónině. Věděl jsem, že jsem udělal chybu, ale v tom “nářezu” se mi nedařilo něco s tím udělat. A v té chvíli ke mně pod pódiem přistoupil nějaký lehce podroušený chlapík, který na mě zařval: „Hele, kámo, jseš úpně mimo!” Strašná vzpomínka! Pak jsem začal chodit na hodiny zpěvu.
Jak jste se dostal k muzikálu?
Udělal jsem konkurz do Hair (Vlasy). Tehdy jsem zašel v práci za svým šéfem a řekl mu: “Pane Mráčku, moc vám děkuji za všechno, co jste pro mne udělal, ale odcházím do muzikálu.” Nemohl to pochopit ani on ani mí rodiče. Opouštěl jsem přece jistou životní existenci! Začal jsem zpěv studovat u profesora Eduarda Klezly na Konzervatoři Jaroslava Ježka, kterou jsem nakonec kvůli pracovnímu vytížení nedostudoval.
Musel jste se kvůli pracovním závazkům ještě nečeho vzdát?
Nedávno jsem dostal kopačky od skupiny Úplně rovný banán, (což se teď ale vrací nazpět) a taky nemám momentálně vážnou známost.
Co následovalo po Vlasech?
Roční pauza, se kterou jsem naprosto nepočítal. Odmítl jsem nastoupit do “company” muzikálu Rusalka, protože jsem si myslel, že už mám na víc. Našel jsem si brigádu a rozvážel suroviny po pekárnách. Byl jsem relativně v pohodě a v dodávce jsem si vydržel zpívat celé hodiny...
Kdy nastal toužebně očekávaný zlom ve vaší hudební kariéře?
Přicházelo to postupně. Začal jsem v muzikálech Babylon a Svět plný andělů v MDB, účinkoval jsem ve Starcích na chmelu a pak přišly muzikály Galileo a Kleopatra - v ní jsem se dočkal dvou velkých rolí a zahrál si Octaviana a Marca Antonia. Hlavní roli Tonyho hraji v muzikálu West Side Story, který Hudební divadlo Karlín uvádí v pražském Kongresovém centru.
Když loni slavil František Janeček šedesátiny, namaloval jste mu obraz. Proč?
Chtěl jsem mu dát něco originálního. Dárek, kterým bych mu zároveň poděkoval za pracovní příležitosti… Vzpomínám si, že hned poté, co jsem absolvoval první kolo konkurzu do Bídníků, mne vzal k sobě do kanceláře, kde si lehce utahoval z tenorových zpěváků.
Jak moc lehce?
Řekl, že být tenorem je vlastně „diagnóza“. A proto jsem mu namaloval obraz, který jsem pojmenoval „Tenor zpívající vysoké Cé.“ Byl to úplně první obraz, který jsem v životě někomu namaloval a věnoval. A na dlouhou dobu asi skutečně poslední, protože fakt nestíhám nic jiného než zpívání. Navíc si myslím, že nadešel čas, abych připravil svůj první sólový projekt, na kterém spolupracuji s Českým klarinetovým kvartetem a s hudebním skladatelem a aranžérem Martinem Šebestíkem. V současné době už natáčíme první snímky...
Viděli vás už na jevišti rodiče a vaše sestra?
Viděli. A myslím, že už chápou, proč jsem se vydal touto nejistou cestou, která má smysl a přináší už nějaké výsledky. Nicméně mám u táty ještě jeden vroubek.
O co jde?
Tátovou vášní je fotbal, takže i já hrál v naší okresní soutěži za žáky a dorost. V sedmnácti jsem ale fotbalu kvůli muzice nechal.
Třetím rokem účinkujete spolu s Dušanem Kollárem a Jiřím Škorpíkem v nepřeslechnutelném 4TETU Jiřího Korna. Jak jste se k tomuto netypickém kvartetu dostal?
4TET vymyslel Jirka Korn a já byl do souboru přijat na základě konkursu. A jsem za to moc rád. Jirka Korn totiž patří k nejférovějším a největším profesionálům a taky nejmilejším lidem v branži
Praha, 26. 5. 2006
Bídníci se rozloučili se svou třetí sezonou
V sobotu 27. května večer zazněly v GoJa Music Hall pro tuto sezonu naposledy melodie jednoho z nejslavnějších světových muzikálů Les Misérables – Bídníci. Les Mis, jak se tomuto dílu přezdívá, se v GoJa Music Hall hrají od září 2003 a od té doby je zhlédlo více jak 230 000 diváků. Dle údajů agentury GoJa bylo do dnešního dne odehráno právě 300 představení. Producent František Janeček původně naplánoval dvě poslední reprízy před prázdninami jako derniéry, ale nakonec své rozhodnutí přehodnotil a zdá se, že se s Bídníky na podzim opět setkáme.
V pátek 26. května se na scéně objevili David Uličník (Jean Valjean), Josef Štágr (Javert), Jitka Čvančarová (Fantine), Pavel Vítek (Marius), Magda Malá (Eponine), Šárka Marková (Cosette), Jiří Korn (Thénardier), Hana Křížková (Mme Thénardier), Tomáš Trapl (Enjolras), Ondra Havel (Gavroche) a Anna Vágnerová (malá Cosette).
Na poslední jarní repríze se v hlavních rolích představili Jan Ježek (Jean Valjean), Josef Štágr (Javert), Kateřina Brožová (Fantine), Tomáš Savka (Marius), Leona Machálková (Eponine), Šárka Marková (Cosette), Libor Žídek (Thénardier), Hana Křížková (Mme Thénardier), Robert Jícha (Enjolras), Robert Papoušek (Gavroche) a Anna-Marie Makalová (malá Cosette).
Jan Ježek je v Les Misérables zárukou velkého zážitku. O jeho kvalitách vypovídá i fakt, že byl v roce 1995 vybrán jako zástupce České republiky, aby zazpíval v „Písni Valjeanů“ na koncertě k desátému výročí uvedení anglické verze Les Mis. Mezi českými Valjeany vyniká také v tom, že dokáže nosit představitele raněného Maria na rameni a skvěle u toho zpívat. Obvykle Valjeani Maria pouze vlečou za sebou. David Uličník vyniká v roli Valjeana zejména svým u nás nevídaným hlasem, když s lehkostí zpívá velmi náročné skladby. Např. jeho "Otčenáš" považuji za fenomenální. Za tuto roli byl také v širší nominaci na Cenu Thálie pro rok 2003. Oběma pánům jejich zatím poslední reprízy vyšly na výbornou a není možné vybrat z nich s čistým svědomím toho, který byl lepší. Třetím Valjeanem je Karel Černoch, kterého jsme po autonehodě na podzim 2004 mohli vidět vystupovat jako Valjeana čím dál tím méně a v posledních několika reprízách již nehrál vůbec.
Josef Štágr hrál inspektora Javerta po oba večery. Nezapřel v sobě profesionála s obrovským charisma. S Janem Ježkem lépe vynikl jeho hlas v písni "Konfrontace". Zatímco Tomáš Bartůněk obvykle relativně snadno „překřičí“ i Davida Uličníka, u Josefa Štágra jsem se musela v pátek opravdu hodně snažit, abych rozuměla Javertovým slovům. Ovšem celkový dojem z Josefa Štágra je výborný a rozšířená nominace na Thálii je naprosto pochopitelná a zasloužená. Třetím Javertem je Daniel Hůlka.
Magda Malá je pro roli Eponine takřka ideální, ovšem v poslední době je úroveň jejích repríz trochu nevyrovnaná. V pátek předvedla jeden ze svých skvělých výkonů, pokud pominu drobný problém s textem v "Byl déšť a kytky můžou kvést". Leona Machálková bývá fanoušky Les Mis někdy kritizována za příliš popové pojetí role a speciálně u sobotního představení s tím musím souhlasit. Na druhou stranu mohu říci, že jsem již viděla i reprízy, kde se mi velmi líbila. Zde se potvrzuje známý fakt, že nezáleží jen na obsazení, ale také na aktuální formě přítomných zpěváků. Sobotní "Píseň samotářky", v níž by měla Eponine především zazářit, byla bohužel tentokrát v jejím podání víceméně nezajímavá. Kromě těchto dvou zpěvaček občas alternuje Eponine i vynikající Martina Placrová, kterou diváci mohou znát např. jako záskok Kim z muzikálu Miss Saigon. V Bídnících de facto nahradila Markétu Sedláčkovou, která skončila kvůli mateřským povinnostem.
Pavel Vítek podává roli Maria naprosto originálně, je výrazný a rozhodně se nepodobá projevem ani jedné ze svých alternací. Zda někomu jeho verze Maria vyhovuje či ne, to je otázka vkusu. Já osobně bych ho označila za místy poněkud přeslazeného, přesto, soudě podle potlesku, se mnoha divákům líbí. V pátek ovšem Pavlu Vítkovi příliš nepřálo štěstí a vinou nefunkčního portu musel zpívat část svatební scény s mikrofonem v ruce. Ani to mu ale nezabránilo v drobném vtípku, kdy Hance Křížkové coby Mme Thénardier při svatební hostině sebral šunku z chlebíčku a snědl.
Naopak Tomáš Savka mě jako láskou poblázněný student Marius rozhodně nezklamal. Ač celkově považuji za nejlepší alternace Pavla Poláka a záskok v této roli Leoše Liščáka, musím vyzdvihnout úvodní scénu představení, kde představitel Maria společně s company hraje jednoho z trestanců. Tomáš Savka byl i v tomto malém výstupu mimořádně přesvědčivý a na rozdíl od alternací ho nebylo snadné přehlédnout. Maria jako takového zvládá hlasově s patřičnou suverenitou. Až na drobné zaváhání v textu předvedl vyrovnaný výkon.
Šárka Marková alternuje dvě role: nešťastnou svobodnou matku Fantine i její dceru Cosette. U Fantine má větší prostor pro uplatnění hereckého talentu, ale ani jako Cosette v obou představeních nezklamala. Fantině obvykle dodává dojemnost a uvěřitelnost. Rovněž Jitka Čvančarová v pátek působila velmi přesvědčivě, navíc zaujme zvláštní barvou svého hlasu, což publikum ocenilo. V sobotním představení ztvárnila Fantinu jako obvykle spíše průměrně Kateřina Brožová. Kromě tří zmíněných dam měli diváci zcela výjimečně možnost zhlédnout coby Fantine i Martinu Placrovou nebo bývalou členku company Magdalenu Rezkovou. Jak je známo, v začátcích současného nastudování tuto roli alternovala i Helena Vondráčková. Role Cosette má kromě Šárky Markové i další dvě alternace, půvabnou Lucii Černíkovou a operní pěvkyni Terezu Mátlovou.
Hanka Křížková si zahrála v pátek s Jiřím Kornem a v sobotu s Liborem Žídkem. Manželé Thénardierovi představují hlavní komickou dvojici Bídníků. Páteční představení vyšlo v těchto rolích výborně a Thálií ověnčený Jiří Korn dokázal hrát snad ještě vtipnějšího a odpornějšího Thénardiera než kdy jindy. Ve spolupráci s rozjívenou company pak předvedl nejlepší verzi písničky "Hlava mazaná", jakou jsem dosud měla možnost vidět a slyšet. Libor Žídek se podle mého názoru velmi dobře vyrovnal s nelehkou pozicí jeho alternace. Je pravda, že do jeho kvalit mu cosi chybí, ovšem to „cosi“ je spíše specifický herecký projev Jiřího Korna, který je patrný prakticky v jakékoli roli. Vzhledem k tomu, že bez alternace se tato role hrát nedá, je Libor Žídek rozhodně velmi dobrá volba a i tentokrát předvedl příjemný výkon. Třetí alternací Thénardiera je Filip Čapka, který bohužel nehraje v Bídnících příliš často. Mme Thénardier představuje také Renáta Podlipská a občas i Iveta Bartošová, která je však svou křehkostí předurčena pro role zcela jiných typů. Zcela výjimečně měli dříve diváci možnost vidět i záskok Mme Thé Soňu Pínovou.
Enjolras nemá slabou alternaci, takže bylo jen dobře, že si oba hlavní představitelé poslední termíny rozdělili. Tomáš Trapl asi více zaujme typickým perfektním herectvím a výrazem, Robert Jícha velmi příjemným hlasem. Za vidění stojí i oba záskoky v roli Enjolrase Richard Mašek a Jan Fiala. Muzikál Les Misérables – Bídníci je z velké části postavený na výkonech company. Ať již jde o silné sborové scény či menší sólové výstupy. Za pozornost stojí např. Leoš Liščák, Jaroslav Rusnák, Jan a Tomáš Fialovi, Michal Šebek, Karolina Husáková , Soňa Pínová či swing Jan Zimmel.
Oba večery probíhaly jako víceméně obyčejná představení Bídníků. Občas bylo možné zaznamenat drobné vtipy zejména od členů company, ale nutno dodat, že právě ze strany company bylo páteční představení podstatně odvázanější nežli sobotní. Navíc se do „hry“ zapojili i diváci, když Leoši Liščákovi a Janu Fialovi v roli žebráků hodili na scénu velkou hromadu čokoládových mincí. O tu se company takřka poprala.
V sobotu bylo netradiční jen pojetí role důstojníka. Důstojník, který přichází studentům tlumočit zprávy velitele Paříže, je rolí Leoše Liščáka. Tentokrát však byli důstojníci hned dva. Prvním byl právě Leoš Liščák a druhým swing Jan Zimmel. Na všechny tři scény (dvě zpívané a jednu jen hranou) přišli společně. V prvním výstupu odzpíval Jan Zimmel, v druhém Leoš Liščák. Pro diváky, kteří viděli Les Misérables tento den poprvé, se tedy nic zvláštního nedělo. Přítomnost dvou důstojníků není sama o sobě ničím překvapivá. Ovšem pro „znalce“ Les Misérables šlo o milé vybočení ze zaběhnutého stereotypu.
Ačkoli při sobotním představení byla GoJa Music Hall více zaplněná než v pátek, celková atmosféra byla v pátek určitě o něco lepší. Zasloužil se o to dle mého názoru hlavně Jiří Korn a také company, které představení nesmírně dobře vyšlo. Není běžné, aby většina diváků tleskala nadšeně vestoje a právě v pátek se to podařilo.
Účinkující po oba dny dostali mnoho dárků a květin. Asi nejzajímavější byl obrovský plyšový medvěd, kterého obdržel David Uličník. Byl tak těžký, že ho David ani sám nemohl lehce odnést z jeviště.
Bídníci se rozloučili 27. května se sezonou 2005/2006 před téměř zaplněným hledištěm GoJa Music Hall, což bohužel v posledních měsících nebyla obvyklá situace. Navíc velké množství návštěvníků bylo z řad VIP. Vzhledem k tomu, že se producent rozhodl Bídníky prodloužit do další sezony, nelze než držet palce účinkujícím, aby se na podzim mohli dívat do sálu zaplněného až po střechu, jak tomu bylo běžně v prvních dvou letech.
Zpěvák Uličník nejlépe relaxuje při golfu,
i když mu zatím nejde. Prozradil nám to na křtu svého nového CD Hladina zvlněná.
Zpěvák Uličník nejlépe relaxuje při golfu, i když mu zatím nejde. (ČTK)
Hudební projekty nejrůznějších žánrů od opery přes muzikál až po pop music jsou denním chlebem zpěváka Davida Uličníka, který si proto rád "vyčistí hlavu", nejlépe prostřednictvím sportu. Navzdory svému bezmála dobrodružnému příjmení však volí raději konzervativní disciplíny. "Teď jsem začal hrát golf a hrozně mě to baví," řekl dnes ČTK Uličník na křtu svého debutového sólového alba Hladina zvlněná. "I když mi to nejde, tak se s tím potýkám, protože je to taková příjemná zábava," konstatoval Uličník, mezi jehož sportovně laděné záliby patří rovněž jízda na bicyklu či in-line bruslích, procházky po horách či "čvachtání" v moři. Přestože čtyřiatřicetiletý Uličník vydal teprve první sólovou desku, s nahráváním již má bohaté zkušenosti. Dvě alba vydal společně s pěveckým kvartetem 4Tet a jeho hlas zazněl na muzikálových nahrávkách Galileo, Rebelové, Kleopatra či v multimediálním projektu skladatele Leška Wronky - Olza. Zatímco dosud byl však jen členem tvůrčího týmu, nyní jeho hlas na vlastním albu s "pocitovou a náladovou" hudbou dostal mnohem větší váhu. "Bavilo mě na tom, že jsem si to mohl částečně stvořit sám," řekl Uličník, který se podepsal pod většinu textů. Se svými přáteli album natáčel tři čtvrtě roku. Pozval si například zpěvačku Radku Fišarovou, která s ním nazpívala dva duety, nebo České klarinetové kvarteto. Na nahrávce však nechybí ani smyčce, rocková rytmika nebo elektronika. "Překvapilo mě, jak moc je to práce," zhodnotil natáčení Uličník, který již začíná uvažovat o přípravě další desky. "Už mám nějakou vizi," dodal zpěvák, který by na příštím albu chtěl zčásti zúročit i hodiny operního zpěvu, jež právě navštěvuje. Jiří Janda kš Datum vydání: 16.10.2006
Praha, 15. 2. 2005
Galileo na den přesně po dvouletém uvádění končí
Rozloučil se netradičně - všemi alternacemi.
Přesně k 2. výročí premiéry muzikálu Galileo (a ke 441. výročí narození slavného astronoma) se konala jeho derniéra. Na jevišti Divadla Kalich se 15. 2. 2005 vystřídaly téměř všechny alternace (kromě Dashi, Elin Špidlové, Petra Koláře a Pavla Zedníčka).
Sám hrající autor Janek Ledecký přivítal ještě před představením diváky a uklidnil je, že nebudou hrát všechny alternace najednou, ale účinkující se budou v jednotlivých písních střídat. Osobně jsem tuhle rošádu přivítal všemi deseti, protože díky ní jsem měl konečně možnost shlédnout Michaelu Horkou v roli Mii - poslední alternaci, kterou jsem během více než deseti návštěv Galilea do té doby neviděl. ...............
............... Jak už to na muzikálových derniérách bývá zvykem, nechybělo zpestření nejrůznějšími žertíky a parodováním. Michal Pleskot, jakožto Cosimo II. Medicejský, vyčinil sluhovi před slavnostním odhalením Galileova dalekohledu za to, že se svoji roli nenaučil ani po 340 představeních a navíc před očima více než 150 tisíc diváků. David Uličník, alternující stejnou roli, zase poslal Galilea za papežem do Říma pěšky, místo toho, aby jej nechal eskortovat. Třetí Cosimo, Michal Kavalčík, si upravil kostým a přišel na scénu bez nohavic - s holýma nohama.
UH. HRADIŠTĚ, PRAHA –
Jen pouhých jedenáct dnů dělí Hradiště od události, při níž své desátiny pospolu oslaví celá rota, ba vlastně „pluk“, o jehož „svatosti“ by se dalo v dobrém pochybovat. Snad proto, že svůj um umí tak ďábelsky rozbalit, zbožňují ho davy. Jistě, není řeč o nikom jiném než o rockovém sboru Svatý Pluk, který v pátek 15. dubna v Klubu kultury oslaví své první kulatiny. A že hvězda k hvězdě sedá, hvězdy budou při tom. A nebudou menší než Jiří Korn, Kamil Střihavka nebo David Uličník.
S posledním jmenovaným, jehož s Plukem zdaleka nepojí jen nadcházející koncert, na němž vystoupí spolu s 4TETem Jiřího Korna, jsme strávili chvilku příjemným rozhovorem. Jak vzpomíná na své seznámení s Plukem, jak na sbor pohlíží, jak srovnává regionální sborovou masu s tou pražskou muzikálovou, jak vzpomíná na svůj první muzikál, k němuž do této chvíle přibylo dalších deset (mimo jiné Bídníci, za roli v nichž byl nominován na cenu Thálie), i s jakými pocity pohlíží na české SuperStars, jakož i na svého někdejšího kantora zpěvu, profesora Klezlu, se dočtete v následujících řádcích.
Patnáctého v pátek vystoupíte na narozeninových oslavách Svatého Pluka. A není to poprvé... Vzpomenete ještě, co a kdy vás s Plukem svedlo na jedno jeviště?
Náhoda. V muzikálu Vlasy jsem tenkrát vystupoval s Janou Chaloupkovou, která se sborem hostovala. Jednoho dne se mě zeptala, jestli bych si s nimi nepřijel zazpívat do Hradiště, prý zpívají převážně rockové skladby… Jejich repertoár mne zaujal, a tak jsem jel. Byl to velmi příjemný koncert a od té doby jsem si s nimi užil příjemných vystoupení spoustu!
Jaký to byl tenkrát pocit? Bralo vás publikum „za regionálně svého“, nebo vás vnímalo jako „hvězdu z Prahy“?
To netuším… Na to jsem se publika neptal…(smích)
Jaký byl ve vašich vzpomínkách ten Pluk, který jste tenkrát poznal, a jaký je, máte-li možnost srovnání, nyní?
Bylo to velmi příjemné seznámení s lidmi plnými nadšení a energie. Sborem prošla spousta zajímavých zpěváků, a i když se složení neustále vyvíjí a obměňuje, to hlavní motto zůstává - radost ze zpívání... Taky musím připomenout, že největší tíha je vždy na sbormistrovi, a Honza Gajdošík odvádí skutečně obrovský kus dobré práce.
Registroval jste za jeho desetiletou kariéru jeho nová cédéčka a mediální úspěchy? Zůstáváte „v kontaktu“?
Určitě! Jak jsem říkal, vždycky si s nimi rád zazpívám. Sv. Pluk ušel velký kus cesty a už dávno překročil hranice regionu a stále častěji je vídán a slýchán na nejrůznějších akcích nejen u nás.
Gajdošíkův Pluk je stejně jako váš muzikál o hudbě a mase lidí...
Ano, hudba a masa lidí je společná, ale muzikál je přece jen dost jiné odvětví. Muzikál je především divadelní představení a jako takové podléhá divadelním zákonitostem a pevným profesionálním pravidlům. V muzikálu je člověk součástí naprosto přesně naprogramovaného pevného soukolí. Koncertní vystoupení jsou vždy úplně jiná a jsou velmi volná a plná improvizace.
Spojujícím prvkem mezi vámi a Plukem je ale právě také muzikál, u nějž jste začínal. Tím prvním byly Vlasy... Jak na svou první muzikálovou šanci vzpomínáte?
Když už jste zmínila jakousi podobnost, tak muzikál Vlasy byl koncertům Sv. Pluka skutečně něčím podobný. Z obojího lze cítit především velkou hravost a bezstarostnost, ačkoli u toho muzikálu to bylo přece jen v jiné dimenzi… Na Vlasy vzpomínám často a moc rád.
Před rokem se začaly rodit muzikálové děti, slavní SuperStars a začaly být vychovávány tak, aby hrály v muzikálech. Dnes se rodí muzikály tak, aby si v nich zahráli SuperStars... S jakými pocity jejich rychlou kariéru sledujete?
Ano, rodí se velmi rychle a raketově stoupá i jejich kariéra. Až čas prověří, kdo je skutečná osobnost… Že by ale SuperStars někdo vychovával k muzikálu, jsem si nevšiml, ani jsem neslyšel o muzikálu, který by byl pro ně zrozen…
Dobrá. Ale už se s nimi předem počítá. Vás s letošními SuperStars pojí jméno profesora Klezly, respektovaného odborníka a obávaného člena poroty... Jak jste jej měl možnost poznat vy a čím vás setkání s ním obohatilo v pěvecké kariéře?
Já k profesoru Klezlovi chodil na zpěv čtyři roky. Pod jeho vedením jsem si mohl spoustu věcí vyzkoušet a tak si ujasnit, co a jak bych měl zpívat, a samozřejmě mi velmi pomohl usadit pěveckou techniku. Musím také říct, že byl velmi přísným pedagogem a chodit k němu „na zpěv“ nebyla žádná procházka růžovým sadem.
Troufnul byste si postavit se před něj dnes jako kandidát na novou českou SuperStar?
V žádném případě!
V Hradišti vystoupíte také jako součást populárního kvarteta s názvem 4TET... Jak 4TET vůbec vznikl, jak došlo ke spojení právě vás čtyř osobností?
4TET vznikl na popud Jiřího Korna a on si také vybíral zpěváky, kteří by splňovali náročná kritéria tohoto velmi specifického zpívání.
Čím se podle vás stalo, že si publikum 4TET tak nečekaně zamilovalo? Je to osobitým, u nás zatím bezkonkurenčním stylem zpěvu a projevu, nebo v tom cítíte víc než to?
Nemá cenu si něco nalhávat. V případě 4TETu hrál klíčovou roli fakt, že jej rozpohyboval takový profesionál, dříč a perfekcionista, jakým je Jirka Korn. To, že je 4TET stále úspěšnějším, už je výsledkem spousty práce a úsilí nás všech. Svou roli hraje i onen fakt, že 4TET přináší něco nového a u nás ojedinělého, a také nezbytná trocha štěstí…
Na jaře chystáte sérii velkých koncertů k oslavám 60. výročí osvobození Československa, současně s tím spoluúčast na Swingovém turné Orchestru Felixe Slováčka, na sklonku loňského roku jste vydali debutovou desku... Co další plány 4TETu?
Deska „4TET - 1st“ se velmi dobře prodává a je o ni velký zájem. Hned od jejího vydání nám přichází spousty dotazů na stránky www.4tet.cz , kdy už vyjde další. V současnosti pracujeme na novém repertoáru pro desku „4TET - 2nd“, kterou začneme natáčet před prázdninami. Přípravy obou zmiňovaných turné jsou v plném proudu a my chystáme i sestavení samostatného programu. Plánů máme samozřejmě spoustu, ale zatím o nich nechci příliš prozrazovat.
A co vaše další plány? Zvítězí v nich muzikál, 4TET, nebo URB, anebo to bude nadále nerozhodně?
Já jsem nesmírně šťastný, že moje práce je tak rozmanitá, a velmi nerad bych některou část opouštěl. Každé odvětví s sebou nese něco jiného a jedno obohacuje druhé – myslím, že jsem hodně bohatý... (smích) Tohle všechno chci navíc zúročit ve svém sólovém projektu, který bude procházet napříč hudebními proudy, který bude velmi barevný, neobvyklý a novátorský. Se mnou na něm spolupracuje spousta hudebníků, vyvíjí se už přes rok a v současné době natáčíme první snímky.
A na závěr... K narozeninám patří přání a gratulace. Co byste za sebe Svatému Pluku přál, k čemu byste mu gratuloval a před čím jej v očekávání hvězdné kariéry varoval?
Já chci popřát celému Svatému Pluku i Honzovi Gajdošíkovi především spoustu krásné práce! Přál bych jim, ať je neopouští energie a jejich práce ať najde co nejvíc vděčných posluchačů. Autor: ADÉLA KOTKOVÁ
K muzikálům jsem se dostal úplnou náhodou, říká David Uličník
Stydlivý Uličník
15.11.2006 Autor: Petra Nachtmanová
Pro Davida Uličníka je důležité dělat práci naplno, dobře, a posunovat svůj limit stále výš. Hlavně se ale u toho všeho bavit a cítit, že to má smysl...
Vystupoval jsi a vystupuješ v mnoha muzikálech – Vlasy, Starci na chmelu, Kleopatra, Miss Saigon, Bídníci... Která role ti nejvíce sedla nebo nějak přirostla k srdci?
Existují role, které jsou pro herce (zpěváky) osudové. Pro mne je takovou rolí rozhodně Jean Valjean. Jednak je to role opravdu velká svým rozsahem, ale hlavně je skvěle napsaná a prochází na jevišti velkým vývojem. Musím přiznat, že na této roli jsem se naučil hrozně moc… Navíc Valjean končí jako opravdu velmi starý muž a dostat se do této polohy a sžít se s ní, bylo pro mě asi nejtěžší. Další osudovou rolí je pro mne postava Candida ve stejnojmenné opeře L. Bernsteina. Tahle role mě konečně posunula k žánru, který mě vždycky fascinoval, tedy k opeře. Při nastudování Candida jsem si uvědomil, jak těžký operní žánr skutečně je a jak moc musí člověk věnovat přípravě. Taky jsem si ale ověřil, že tohle všechno je v mých silách, jen musím začít o hodně víc pracovat a tak jsem začal! Potom samozřejmě existuje další spousta rolí, které nejsou pro člověka tak „zásadní“, ale přesto se v nich cítí skvěle a na takové role jsem měl taky docela štěstí a pár si jich zahrál.
Sleduješ i zahraniční muzikály a hudební filmy? Kde by sis rád zazpíval?
Samozřejmě sleduji a určitě by se našlo spousta rolí, které bych si zahrál rád, ale to jsou sny a teorie…
Nedávno vyšlé CD „Hladina zvlněná“ je tvým prvním sólovým albem, i když nepatříš k žádným nováčkům na poli hudební scény. Proč jsi tak dlouho váhal s vlastním projektem? Velké přípravy nebo jednoduše nebyla potřeba či čas?
Pulty hypermarketů a prodejen s hudebními nosiči jsou plné „nechtěných“ desek, které tady jen leží bez povšimnutí a nikdo o ně nestojí… Já rozhodně neměl zájem dělat desku jen pro desku samotnou.
Hlavně jsem si musel ujasnit a uvědomit, co a proč chci zpívat a co bych chtěl svojí hudbou vlastně říct. Tohle všechno byl vývoj, který prostě nějakou dobu trval…
Byl jsi jako malý kluk uličník nebo se tvé příjmení neztotožňovalo s tvou povahou?
Jako malý jsem byl hodně stydlivý a zakřiknutý. V kolektivu jsem se nikdy moc neprojevoval a spíše se schovával do ústraní. Pravá uličnická tvář vyšla konečně na světlo až postupem času, kdy jsem se otrkal a zbavil onoho nesmyslného přehnaného studu! Těžko říct, co si o mně lidi povídají dnes…
Na jakém místě nejraději zpíváš a kde bys to rád zkusil?
Já si rád zpívám kdekoli. Nejvíc si samozřejmě užívám v kostelech, kaplích, sklepeních, tunelech a vůbec ve všech „dobrých akustických“ prostorách. Jeden z nejlepších zážitků s akustikou jsem zažil ve sklepeních Plzeňského pivovaru. To byla opravdová nádhera!
Pamatuješ si na první potlesk speciálně pro tebe? Kde to bylo?
Nejsem si úplně jistý, ale mám pocit, že to bylo při mých prvních nesmělých pěveckých pokusech s kytarou u táboráku.
Jaké CD sis naposledy pouštěl?
Naposledy to byla opera Rusalka. V poslední době často unikám ke klasické hudbě.
Rozhovor: Vánoční shon Davida Uličníka
Davida Uličníka znáte jistě z mnoha muzikálových rolí. To co o něm možná netušíte je, že má docela zvláštní vztah k rybám.
Blíží se vánoční čas a k němu patří kapr. Máš nějakou nezapomenutelnou kapří příhodu?
Ryby a podivné vodní příšery mám moc rád a často s nimi na talíři zápasím. Musím ale přiznat, že kapr mi moc nesedí a vlastně mi moc nechutná. Prostě pokud můžu, vždycky se mu snažím vyhnout a vyměnit jej za cokoli jiného (teda cokoli k snědku).
Kdybys vylovil zlatou rybku, která tři přání bys vyslovil?
Tak to opravdu netuším. Asi bych byl tak zaskočený, že bych bez rozmyslu plácnul tři úplné bláboly a pak bych se tloukl do hlavy. Ještě že nechodím na ryby a chytit takovou rybku mi nehrozí…
Vnímáš vánoční čas ve shonu nebo si užíváš atmosféry zvonků, rolniček, koled?
Prosinec každoročně prožívám ve znamení bláznivého shonu a neustávajícího spěchu, takže tu opravdovou vánoční atmosféru si vychutnávám až od Štědrého večera.
CD „Hladina zvlněná“ je název tvého nového alba, které má neuvěřitelně nízkou cenu – pod dvě stovky. Takto se stane jistě velmi vyhledávaným a ty se staneš ještě slavnějším. Cítíš se být celebritou úplně normálním Uličníkem?
Cena desky je věcí firmy a s tím já nemám co dělat. Pokud tím firma jde vstříc lidem, aby se zmenšilo jejich nutkání přepalovat CD, je to zajímavý krok, ačkoli o výsledku takové akce silně pochybuji!
Celebritou se rozhodně necítím a ani k tomu nemám žádný důvod. Pro mě je důležité dělat svou práci naplno, dobře a posunovat svůj limit stále výš, ale hlavně se u toho musím bavit a cítit, že to má smysl. Pak teprve můžu čekat, že se budou bavit i ostatní.
Dáváš si nějaká předsevzetí do nového roku?
Občas si nějaké předsevzetí dám, a to i v průběhu roku, potom ale zapomínám co jsem si vlastně předsevzal a tak se žádné výsledky nedostavují.
Děkuji za rozhovor a přeji krásné vánoce a šťastný Nový rok!
Uličník: Klezla mu namydlil schody
PRAHA - Účastníci soutěže Česko hledá SuperStar si vůbec nemusí dělat hlavu z výroků kata Klezly! Příkladem jim může být David Uličník ze skupiny 4TET. Ten totiž musel ukončit studium na konzervatoři právě kvůli Edovi Klezlovi!
"Přímo mě nevyhodil, ale dal ode mě ruce pryč. Co chcete pak dělat na konzervatoři, když nemáte pedagoga?" řekl Šípu Uličník. "Měli jsme spolu osobní spory, co se týče zpěvu," vysvětluje. "Směroval mě někam, kam jsem nechtěl. Ze začátku mě to mrzelo, ale zase to bylo pozitivní v tom, že jsem se musel snažit sám," svěřuje se Uličník. Teď chodí na soukromé hodiny zpěvu a z Edy Klezly si hlavu nedělá.
12. únor 11:30 Autor: Vlasta Korec
Prý se vydáváš na sólovou dráhu a tu startuješ sólovým koncertem a 4TET posíláš k vodě, i Jirku Korna. Je to pravda?
„Ale kdepak. Na sólovou dráhu se vydávám už léta letoucí a konečně se mi podařilo udělat první krok, že jsem vydal desku a dělám sólový koncert. To ale v žádném případě neznamená, že by 4TET šel na vedlejší kolej. Možná spíš na souběžnou kolej.“
Jak je to s tvým sólovým koncertem?
„Ten se nám blíží, vybrali jsme si valentýnský termín, což je teď ve středu. Chystali jsme se na to už asi 2 měsíce, ale jak to tak bývá, tak jsme všechno nechali na poslední chvíli, takže v posledních dnech velmi kvaltujeme. Včera byla zkouška, dneska také bude zkouška a generálka proběhne ve středu.“
Kdo všechno bude tvým hostem?
„Prvním hostem je Radka Fišerová, se kterou jsem si na desce zazpíval dva duety a mám radost, že si Radka našla čas, protože hned po koncertě míří rychle do Plzně na nějaké vystoupení. Pak stálý a důležitý host je české klarinetové kvarteto, které mě provází celou deskou a dává mé muzice takový neotřelý kabát. Kluci hrají od klasiky, přes jazz až po takzvaný echopop, což je elektronická forma klarinetů. A jako velmi důležitý host vystoupí i 4TET. Takže je vidět, že nekončí, ani ho neopouštím a Jirka Korn mi nabídl, jestli bych byl rád, že by mě kluci přišli podpořit. Já jsem byl samozřejmě velmi nadšen.“
Když přijde nabídka od Jirky Korna, tak to se rozhodně neodmítá. Co je ale zajímavější? Zpívání ve 4TETu, kde musíte znít jako kvarteto naprosto dokonale, nikdo nesmí šlápnout vedle, nebo když zpíváš sám a můžeš si písničku sem tam trochu obarvit?
„Oboje je těžké, protože jak jsi říkal, tak ve 4TETu člověk musí naprosto kompletně sloužit celku a sólové zpívání je úžasné v tom, že si to můžu užít trochu jinou cestou, když se to ale nepodaří, tak se to celé sesype na mě.“
Davide, kde proběhne tvůj sólový koncert?
„Koncert proběhne 14. února v divadle Kalich a začínáme v 19 hodin.“
ROZHOVOR
Mnozí lidé o tobě vůbec nevědí, že než jsi se stal hvězdou muzikálů, tak jsi pracoval v montérkách. Je to tak?
„Rozhodně, v montérkách jsem začínal.“
Jaké to bylo, když to porovnáš?
„Musím říct, že zpívání mě baví mnohem víc.“
Jaká je spolupráce s Jiřím Kornem?
„S Jirkou je spolupráce úžasná, to si ani lidé nedovedou představit. Práce s ním je opravdu skvělá a já k tomu mám jen samé superlativy. Je to ale s celou čtyřkou, nemůžu zmínit jen Jirku Korna, ale všichni jsou skvělí.“
Ty také vydáváš svou první sólovou desku…
„Je to tak. Za pár dnů, v pondělí 16. září mám oficiální křest a doufáme, že se nové desce bude dařit.“
Co tě víc baví? Divadlo, sólové zpívání nebo čtyřtet?
„Já si právě užívám toho, že tato práce je rozmanitá. Dnes si už nedovedu představit, že bych se musel něčeho vzdát a bylo by mi to líto, kdybych se musel něčeho vzdát, takže doufám, že se to nestane, a že si dál budu užívat jak muzikály, tak i operu.“
Takže do montérek se už nevrátíš?
„To doufám, že už ne. I když stát se může všechno.“
Tolik David Uličník.
Rubriku "VIP - Co dnes dělá?" můžete slyšet ve vysílání Rádia Impuls každý všední den v 10:15 a o víkendu v 07:15 nebo v repríze v 09:15.
Český slavík 2005
Slavík vůbec nedopadl tak jak jsme si přáli. Čtyřicáté čtvrté místo myslím zaskočilo každého z nás a ani trocha rekapitulace nemůže zmírnit zklamání. Vzpomenu-li na rok 2003, kterým David vstoupil do ankety, získal 137 bodů a usadil se na 45 místě. Přiznám se, že jsem tehdy nevolil i když jsem o pěveckých kvalitách Davida přesvědčil z muzikálu Vlasy. Z tohoto místa skočil v roce 2004 na 36 místo a to v šílené konkurenci zpěváků ze Superstar. Získal zasloužených 1499 bodů. Čistě hypoteticky, tolik bodů by mu s přehledem stačilo na Skokana roku 2003. Toho získal Jakub Smolík s 608 body. Minulý rok volilo o poznání méně lidí, nepředpokládám však, že nebyl o anketu zájem. Pozornost, ale na sebe strhly reality show a tak většina zpěváků to odnesla úbytkem hlasů. Přesvědčil jsem se o tom sám, když jsem se bavil s mojí známou, která mi s lítostí v hlase sdělila, že na Slavíka docela zapomněla, přestože volit chtěla. Nechtěl bych tu zoufat, ale docela mě mrzí, že se David ocitl na 44 místě s 482 hlasy a nějak mi tahle čísla nejdou do hlavy. Dovolím si, ale vytknout přílišnou skromnost Davida, že na svých stránkách jednoznačně nevyzval fanoušky a návštěvníky webu o podporu na Slavíka. Stejně tak jak to udělali známí zpěváci i zpěvačky, kde přímo na úvodní stránce vybízeli k hlasování pro ně samotné. Nelze však popřít, že David měl prostě smůlu, přes celou řadu aktivit a vystoupení, které měl během celého roku. Smůla se přilepila také na celý 4tet. V roce 2004 poprvé vstoupili do ankety a posbírali 165 bodů a umístili se na 137 místě. V roce 2005 udělali obrovský skok a skončili na 23 místě s 1074 body. Krásné umístění to určitě ano. Ale k titulu Skokan roku, který by si jistě zasloužili by se museli umístit do 20 místa a do toho jim chybělo 149 bodů. Tedy stačilo, aby hlas poslalo ještě 50 lidí a staly by se Skokany roku 2005. Prostě opět smůla, ale na prestiži a elánu jim ani Davidovi to neubere. Naopak David chystá v březnu vydat první CD „Hladina zvlněná“. Ještě předtím, však bude radiím nabídnuta první skladba „Marie Milá“. Vím podle některých dobrých, ale méně známých zpěváků, že bude velmi těžké dosáhnout toho, aby skladbu v některém rádiu pouštěli. Proto si myslím, že podporu nás fanoušků bychom měli dát v určitých momentech najevo. Věřím, že se to Davidovi podaří a my si budeme moci „Marii Milou“ poslechnout z éteru a doufejme, že nebude jediná.
Fanda Jarda.
Úplně rovný banán se nebojí rocku, jazzu, funky ani reggae
UHERSKÉ HRADIŠTĚ - Sobotní koncert v klubu Mír patřil brněnské rockové kapele Úplně rovný banán. Publiku předvedla svižnou směsici převzatých, ale především vlastních skladeb, ve kterých se objevují prvky rocku, jazzu, funky, reggae a dalších hudebních stylů. Frontmanem kapely je David Uličník, zpěvák, který poměrně často vystupuje jako host Sboru sv. Pluka. V současnosti hraje v Brně v muzikálech Svět plný andělů a Babylon, zkouší Starce na chmelu, mimo to také zpívá s různými jazzovými bandy.
Davide, co jsi dělal, než ses začal věnovat výhradně zpěvu?
Původní profesí jsem elektronik, pak jsem dělal dělal nádsavbu a maturitu, ale cítil jsem, že to není ono. Proto jsem začal vyhledávat učitele zpěvu. Našel jsem skvělého profesora na Ježkově konzervatoři, ke kterému už chodím skoro tři roky. Moji cestu nasměroval muzikál Vlasy.
Kdo v Úplně rovném banánu dělá muziku a texty?
Většinou to funguje tak, že kytarista přinese nápad a já si k němu udělám pěveckou linku. Spolu vytvoříme základ skladby a na zkouškách ji všichni doaranžujeme. Písničky si textuju já, protože já zpívám a já chci lidem něco říct.
Souhlasíš s tím, že se ve vaší muzice hodně odráží tvá muzikálová zkušenost?
Nevím, ale myslím si, že ne, těžko říct. Já osobně do toho muzikál záměrně netahám.
Četla jsem si vaše propagační materiály a, po pravdě řečeno, čekala jsem tvrdší funky...
Ne, my děláme písničky... to má možná něco společného s muzikálem. Děláme zpěvné melodie pro lidi, ale ty jsou v rocku, popu, v muzikálu a vůbec všude. Rozhodně ale nechceme hrát tvrdé funky, na to jsou tady jiné kapely.
Jak vidíš budoucnost kapely?
Naše vize je ovlivněna tím, že všichni členové hrají pro zábavu. Jsou to sice muzikanti, kteří si prošli spoustou nejrůznějších kapel, ale nikdo z nich se hudbě nevěnuje profesionálně. Pochybuju, že bychom se vydali komerčním směrem. Spíš to vidím tak, že dál budeme hrát po klubech, snažit se dělat příjemné koncerty, něco lidem dát a něco od nich načerpat. Alžběta Kobzová
04.11.2000 - HALKA FRIEDMANNOVÁ - str. 03
Chceme být barevní, tvrdí Úplně rovný banán
B r n o - Brněnský klub Sádlo v ulici Milady Horákové rozezní v pátek hudba kapely Úplně rovný banán, která zde pokřtí svůj maxisingl Banánový ráj. K podivnému názvu skupiny by se patrně hodila skupinka nadšených studentíků, kteří do nástrojů řežou z čirého nadšení. Potěšení z hraní sice kapela má, ale místo studentů stojí za nástroji a mikrofonem takříkajíc opráskaní psi. Každý z šestice muzikantů si prošel celou řadou nejrůznějšími směry orientovaných kapel - od alternativy přes rock až po jazz. Patrně nejdál to v hudbě dotáhl zpěvák David Uličník, který se svému koníčku věnuje profesionálně - návštěvníci Městského divadla v Brně ho mohou spatřit jako Anděla v nejnovějším muzikálu tandemu Moša - Merta Svět plný andělů. "Každý z nás má spoustu individuálních aktivit, dva členové bydlí dokonce v Praze. Loni jsme si dali menší pauzu, po které přišly nápady, a tak vzniklo cédéčko," líčí stručně situaci bubeník Petr Mikšovič.
* Spolu s cédéčkem vznikly i webové stránky kapely, které jsou součástí serveru www.jazzdnes.cz. Řadíte se tedy mezi jazzové kapely?
Mikšovič: To ne. U nás se snoubí rock, funky, jazz, často i pop. Řekl bych, že nějakým vyhraněným směrem jsme se nevydali. Záleží na nápadech.
Uličník: Je důležité, že kapela je naše zábava. Z toho taky naše skladby pramení. Nezáleží na stylu. Chceme být pro posluchače barevní.
* Čí jsou nápady? Skládá celá kapela?
Mikšovič: Hudbu vymýšlí kytarista Honza, texty a zpěvovou linku David. Na konečné podobě ale pracujeme všichni. Navíc v poslední době se vůbec k vytváření muziky stavíme jinak, než když jsme byli mladší a snažili se vše odehrát sami. Dnes si každý svou linku vymýšlí sám, všichni dostanou prostor. A pokud se k nám připojí nějaký host, vyřádí se i on.
* Odkdy se datuje vznik Úplně rovného banánu?
Mikšovič: Před třemi lety jsem se vrátil z Jazzové dílny ve Frýdlantu pln energie dělat muziku. S kytaristou Honzou Politzerem a bývalými spoluhráči s kapely Slepá kolej jsme se začali scházet v brněnském Topasu, kde jsme pořádali pravidelná jam session. Časem jsme přibrali další muzikanty, obzvláště pyšní jsme na dechovou sekci. Přišel David a začaly vznikat autorské věci a z jam sessionů se staly koncerty. V roce 1998 jsme vydali první singl, teď přichází další.
* Proč vydáváte opět jen maxisingl, a nikoliv celou desku?
Uličník: To je jednoduché. V České republice vychází kupy desek, které ale nikdo nekupuje, tak proč zahlcovat trh ještě víc. Cédéčko jsme dělali víceméně pro sebe a lidi, kteří o naši hudbu stojí, a samozřejmě se chceme zviditelnit.
Mikšovič: Nápady na celou desku máme, jen těch potřebných peněz se nedostává. Už zaplacení Banánového ráje šlo částečně z naší kapsy a částečně od sponzorů.
* Hrajete i převzaté skladby, zejména klasické jazzové trháky. Jak vypadá skladba koncertů?
Uličník: Většinou hrajeme vlastní věci, převzaté dáváme spíš jako perličku. Mají jiné aranže.
* Objíždíte celou republiku, jaké jste zaznamenali reakce?
Uličník: Nechceme se chválit, ale většinou dobré. I tam, kde nás viděli a slyšeli poprvé, jako třeba ve Velkém Meziříčí, Břeclavi či na letošním Majálesu (kde bylo cca 5000 lidí), tancují po pár písničkách. A to je skvělé.
* Každý máte plno individuálních aktivit, jak často zkoušíte?
Mikšovič: Jednou týdně naplno a všichni. A právě na zkouškách se pozná, že nás hraní strašně baví, protože si vždycky najdeme čas a nestane se, že by někdo vynechal. Vážíme si sami sebe navzájem, toho, co do toho každý vkládá a co pro to obětuje.
* Davide, vy jediný se živíte muzikou profesionálně. Nebylo pro vás lepší hodit si nohy na stůl, místo abyste jel do Brna zkoušku?
Uličník: V žádném případě, Úplně rovný banán beru jako skvělou relaxaci, je to něco úplně jiného.A navíc teď díky brněnskému angažmá jsem tu častěji.
* Říkali jste, že deska vám může pomoci při propagaci. Plní stejnou funkci i web?
Mikšovič: Určitě, na základě našich stránek se nám ozývají majitelé klubů po celé republice. Nedávno třeba z Plzně. Taky si tam mohou naši příznivci poslechnout naše písničky.
Uličník: Díky webu jsme dokonce zjistili, že máme i pravověrného fanouška. Sice nevíme, jestli je to holka nebo kluk, ale to nevadí.
Mikšovič: Celý web www.jazzdnes.cz je pod naším dohledem, vytváříme ho sami a orientujeme se víceméně na jazzovou a funkovou scénu.
* Brněnskou?
Mikšovič: Snažíme se obsáhnout celou republiku, ale například kontakty s Prahou se nám nedaří navázat. Něco píšeme sami, příspěvky zasílají kupříkladu Vilém Spilka nebo Jan Beránek. Abych řekl pravdu, internetový magazín je přípravou na tištěnou verzi, která je celkově již vymyšlená. Jen sehnat potřebné finance.
* Najde si tak specifická tiskovina čtenáře?
Mikšovič: Určitě. Asi neprorazí na běžném trhu, v trafikách, ale může být k dispozici v klubech a zájemce si ji vždy najde.
* Co čeká příští pátek návštěvníky Sádla?
Mikšovič: Naše muzika, několik zajímavých hostů a atmosféra, na kterou nezapomenete.
Mám rád vůni pečeného chleba
Ztvárňujete mimo jiné hlavní roli Bersteinovy opery Candide, zpíváte Tonyho ve West Side Story, Jeana Valjeana v Bídnících, Johna v muzikálu Miss Saigon, jste členem 4TETu....musíte být proto rozhodně v kondici a jistě dbát i na zdravou stravu. Dokonce si sám pečete celozrnný chléb Vitalco...
Přiznávám, že s tou kondicí by to mohlo být i lepší, ale zdravá strava a celozrnné pečivo mi rozhodně svědčí. Nedávno jsem objevil jednoduchou přípravu domácího chleba Vitalco a byl jsem nadšen nejen snadnou přípravou, ale hlavně skvělou chutí! Takže, když si najdu nějaké to volno, zavřu se do kuchyně a pustím se do toho. Úžasná je ta nádherná vůně pečeného chleba.
Zpíváte si při pečení nebo pečete při zpívání?
Já si zpívám téměř neustále a neustále mi zní nějaká hudba v hlavě, takže ani při pečení chleba tomu není jinak. Samozřejmě nejlepší je to ve chvíli, kdy chleba v troubě začíná vonět.
Který chleba z řady Blues vám nejvíce chutná?
Můj favorit je jednoznačně Piknik vícezrnný, ale moc mi chutná i Domácí dýňový a Domácí slunečnicový.
Kdy a kde Vás po Novém roce můžeme slyšet?
V lednu máme se 4TETem přibližně deset vystoupení. Ve dnech 21.
Dočetli jsme se, že premiéra nového koncertního programu „Hladina zvlněná“ bude na Valentýna – 14. 2. 2007 v divadle Kalich...Na co se můžeme těšit?
Koncertní program vychází z mého stejnojmenného CD „Hladina zvlněná“, ale objeví se také známé „světové“ skladby v našem novém aranžmá. Zcela nově zde zazní i naprosté novinky z mého druhého CD, na kterém právě začínáme pracovat. K doprovodné kapele se připojí České Klarinetové Kvarteto, jako stálý host tohoto projektu, chybět nebude ani zpěvačka Radka Fišarová, která si se mnou na CD zazpívala dva duety a samozřejmě zazpívá i několik svých písní. V neposlední řadě přijdou na jeviště i pánové Jiří Korn, Jiří Škorpík a Dušan Kollár, tedy zbytek 4TETu a společně si zazpíváme malý blok písní 4TETu.
Zmínil jste se o připravovaném druhém CD. Kdy by mělo vyjít?
Práce na druhém CD právě začínají a podle plánu by mělo vyjít na podzim, tedy přibližně ve stejném čase jako CD 4TET 3rd. To znamená, že mě tento rok čeká opravdu velká dávka hezké práce. :o)
Máte ještě kapelu Úplně Rovný Banán?
Samozřejmě! S kapelou Úplně Rovný Banán stále koncertujeme a to převážně v malých klubech a na nejrůznějších festivalech. Je to pro mě takové příjemné hudební odreagování.
Děkujeme za rozhovor a přejeme Vám úspěšný, tvůrčí a chlebem provoněný rok 2007!
18. ledna 2006
Čtyřtet neboli 4TET, soustředěný kolem zpěváka Jiřího Korna, existuje od roku 2002. Zpočátku to byl Kornův vedlejší projekt, postavený pro čtyři hlasy, které si pohrávají s melodiemi evergreenů či hitů.
Ohlasy na 4TET byly více než příznivé a těleso se objevilo v různých televizních pořadech včetně zábavné Manéže Boleslava Polívky nebo klopotně křečovité GoGo šou sourozenců Gondíkových.
4TET má takřka univerzální použití. Navíc skupina vydala v roce 2004 album nazvané jednoduše 1st ("first" neboli "první"). Korn & spol. za ně dostali zlatou desku, která se v Česku uděluje za 10 tisíc prodaných kopií.
Druhá deska, pojmenovaná opět stručně 2nd, potvrzuje styl 4TETU. Skupině stačí i minimální doprovod bubínků. Čtyři hlasy totiž zpívají a zároveň jsou si hudebními nástroji. Hluboko vespodu brumlá bas Dušana Kollára, který účinkoval v muzikálech Hamlet, Krysař nebo Galileo.
Jakési středové vokální pásmo obstarávají barytony Jiřího Korna a Jiřího Škorpíka. Tento skladatel, klarinetista, aranžér i producent obou alb je spolu s Kornem duchovním otcem skupiny. A do hlasových výšek stoupá tenor Davida Uličníka, hvězdy muzikálů Bídníci, West Side Story nebo Miss Saigon.
Jak je z pódiových choreografií 4TETu vidět a z alba také slyšet, Jiří Korn "ulovil" talenty z muzikálového prostředí a na deskách z něho rovněž čerpá. Například píseň Hlava mazaná pochází z představení Bídníků. Na desce je rozehraná jako šťavnatá vokální scénka s Kornovým excelováním v roli hamounského hostinského Thénardiera.
Možná ještě důležitější je schopnost uskupení vzít píseň a posunout ji do svého světa noblesních výkonů i bizarních nálad. Třeba Gottova píseň Lady Carneval se mění v neklidné klubko hlasů, které souzní, či se naopak rozbíhají a jež rytmicky přitakávají tanečnímu rytmu.
Parodie Gottova hlasu zdůrazňuje další přednost 4TETu, a tím je smysl pro humor. Ovšem na některá€území vstupuje s velkou pokorou. Zdůrazňuje třeba křehkost a čistotu písně Love Of My Life od skupiny Queen.
Někteří umělci si nechávají písně přemíchat, aby je posluchači mohli nahlédnout z jiného úhlu. 4TET to dělá vlastně také a vcelku nápaditě, i když k tomu používá vlastně jen čtvero úst. Vladimír Vlasák, MF DNES
Zpěvák Uličník se podepisoval fanynkám na prsou
23. března 2007 1:00
