Fan Klub Davida Uličníka

4tet: čtyřnásobná radost ze zpívání

Původně to měl být jednorázový projekt a capella pro taneční představení TEP Jiřího Korna, z jednoho vystoupení nakonec vyrostl svébytný soubor, který účinkoval v mnoha televizních pořadech, představil se na koncertech po celé republice a vydal první album 4tet 1st. Posluchačský zájem však není tím jediným, co drží 4tet pohromadě: Jiřího Korna, Jiřího Škorpíka, Davida Uličníka a Dušana Kollára společné zpívání totiž především evidentně baví. Dokladem toho bude i druhá deska, kterou 4tet právě nahrává v průhonickém studiu Vintage a která se na pultech objeví v prosinci.

4tet nedávno oslavil tříleté výročí …

Jiří Korn: … my máme nějaké výročí?

No, ano, premiérově jste si zazpívali 11. října 2002.

Všichni: ...a vidíte, my to ani neoslavili! Prošvihli jsme to!

Každopádně, kde se vlastně vzal ten nápad - a čekalo se, že to skončí takhle dlouhodobým projektem?

Jiří Škorpík: Bylo to díky pořadu TEP. Jirka Korn mi zavolal s tím, že by chtěl udělat něco sborového. Ptal se, s kým bych do toho šel - a volba padla na Dušana. Pak jsme dlouho neměli čtvrtého, nemohli jsme nikoho sehnat, protože tak vysoko nikdo normální prostě nezpívá (smích), až nakonec Dušan sehnal Davida. Bylo to vyloženě postaveno pro TEP, jenže ohlas byl už hned po premiéře tak ohromný - a nás to taky tak strašně bavilo - že jsme pokračovali.

Zpívání bez doprovodu nástrojů není příliš obvyklé, proč myslíte, že jste posluchače tak silně oslovili?

Jiří Korn: Překvapilo to i nás samotné. Fakt je ten, že když jsme se sešli takhle ve čtyřech a zazpívali si, když zazněly první akordy, bylo to něco nádherného… a to nás provází celé ty tři roky. Je to nádherný pocit, je to radost.

Jiří Škorpík: Myslím, že lidi už mají dost takové té hudební chemie: tohle je daleko čistší, průzračnější.

Do jaké míry ve svých aranžích přistupujete k písním s pokorou a do jaké je přetváříte podle svého?

Jiří Škorpík: To je pokaždé jiné. Třeba aranže české hymny po mně chtěl Jirka Korn už dávno, já to ale nechtěl psát, takový jsem z toho měl strach. Když jsem se do toho pustil, snažil jsem se co nejvíce dodržet originál. A u některých písní platí zase opak, tam nelze mít pokoru téměř žádnou, nejlepší je jako by zapomenout na originál a jet si podle svého.

Jiří Korn: Obecně to funguje tak, že když navrhujeme, co bychom chtěli zpívat, je Jirka tím, na kom to záleží. On rozhodne, zda se s tím dá něco udělat tak, aby to bylo zajímavé. A my se to potom snažíme naučit.

„Poslušně“, nebo to je spíš boj?

Jiří Korn: David neustále nadává (smích), protože když Jirka píše rozložený akord, jde ten tónový rozsah hodně nahoru a hodně dolů - a ty krajní polohy jsou velmi obtížné: Dušan může dolů jen do určitého tónu, David sice může hodně vysoko, ale…

Jiší Škorpík: … no, tak David může samozřejmě jakkoli vysoko. (smích)

Jiří Korn: David může téměř kamkoli, ano, ovšem když musí být v tak vysokých polohách dlouho, je to pro hlas velmi únavné.

Jiří Škorpík: Jde o to, napsat skladbu tak, aby si hlas měl vůbec čas odpočinout. A to se musí zohlednit i během koncertu, musí být prokládaný písněmi, kdy se hlasivky mohou zklidnit.

Děláte spíš komornější představení, nebo pomýšlíte na kombinaci třeba s tancem tak, jak vlastně bylo první vystoupení 4tetu komponované pro TEP?

Jiří Škorpík: Takže: Všichni plánujeme tančit přinejmenším tak, jak tančí Jirka Korn.(smích)

Jiří Korn: Ano, to je pravda, já už jsem se naběhal dost, tak teď budou tančit kluci. (smích) Ale… zatím jsou naše koncerty spíš komornější.

Dušan Kollár: Snažíme se je ale pokaždé nějak ozvláštnit. Osvědčil se nám model Adams Family, takže chceme udělat ještě něco takového.