Fan Klub Davida Uličníka

 Po sérii koncertů Davida Uličníka v chrámu U Salvátora jsme čekali netrpělivě na jeho další počin. Po premiéře Evity v Plzni jsme se tedy těšili na ohlášený koncert Davida a jeho kolegy ze 4TETu – Jiřího Škorpíka „In Concerto“.  Divadélko „V Rytířské“ vzbuzovalo představu rodinné atmosféry. A také to tak bylo. Přítomno bylo mnoho „povědomých “ tváří, které jsem vídali i v Salvátoru. Takže věrní skalní fanoušci.  Nechyběla ani Davidova maminka, rodina pana Škorpíka, a paní profesorka Marta Boháčová – věrná strážkyně Davidova hlasu.  Na koncertu byla znát  uvolněnost a svoboda obou pánů. Hlavně v Davidově případě bylo očividné, jak si hraje s hlasem a je šťastný.  Bezesporu to bylo pro nás jeho nejlepší vystoupení.Jeho pohoda se odrazila na jeho výkonech a hlavně na obecenstvu. 

Zábavné byli části, kdy si oba pánové vysloveně „hráli“ a žertovali spolu. Nicméně to nijak nesnížilo výkon. Multifunkčnost pana Škorpíka byla vidět i z toho, kolik nástrojů použil. Krom úst,hrudi, hlasu a kláves přidal flétnu a ukulele.  O jeho skladatelském umění a úžasných aranžích netřeba se zmiňovat – jsou už mnoho let jasně patrné z aranží a vystoupení skupiny 4TET. Tento doposud nedoceněný talent, zcela jistě jednou dojde uznání. Vždy nás zlobí, když talent a um zastíní popularita, která mnohdy s kvalitou nesouvisí. Ale u pana Škorpíka nepochybujeme, že v podvědomí veřejnosti jen dřímá a mnoho lidí zná jeho práci a oceňuje jí, jen neznají jeho jméno, nebo si ho nespojí s konkrétním dílem. Pamětníci si mohou vzpomenout třeba na dirigentské umění, se kterým jsme se mohli setkávat v muzikálu Karla Svobody – Drakula a Monte Christo.

U Davida Uličníka je to trochu něco jiného. Stál na začátku české éry muzikálů a jeho jméno s muzikálem bylo spojeno - ať to byly Vlasy, Drákula, Galileo, Kleopatra, Miss Saigon, West side Story … a samozřejmě nezapomenutelná role Jeana Valjeana v Le Misérabels, kterou si příští rok zopakuje a za kterou byl nominován na cenu Thálie. Postupně muzikálovou scénu opustil, aby si odskočil do opery kde ztvárnil hlavní roli v Bernsteinově Candidovi, či roli v Mozartově Kouzelné flétně. Pod vedením paní profesorky Boháčové pracuje stále na svém hlasu a jak nám paní profesorka prozradila, nemá jen talent a disciplínu, ale opravdu je velmi pilným a nadaným žákem s obrovským potenciálem a budoucností.  I my bychom mu jí ze srdce přáli.

Samotný koncert za doprovodu violloncelisty Ivana Vokáče, Pavla Plánky jako percussionisty a Josefa Štěpánka hrajícího na kytaru a ukulele byl zážitkem a pastvou pro ucho i oko. Vše samozřejmě v aranžmá  Jiřího Škorpíka. Píseň Leoše Janáčka „Ej lásko“ zazněla „pouze“ dvojhlasně (bez Dušana Kollára a Jiřího Korna), ale dokázala, že i dva hlasy, pokud jsou tak kvalitní jako těchto dvou pánů naprosto stačí k nadšení obecenstva a okouzlení dam. 

Ukázka hlasu ve skladbě Maurice Ravela a jeho „Bolera“ dokázala jak důležitý je Davidův tenor. Premiéru měla píseň „Caruso“. Excelentní výkon v italském jazyce opět jen potvrdil Davidovu kvalitu. A to nejen tím, jak se vypořádal s jazykovou náročností písně. Nechyběla ani vítězná písně ze San Rema z roku 1958 „Volare!“ a skladba Luigiho Denzi z roku 1880 Funiculi Funicula – píseň o lanovce na Vesuv.  A k překvapení přidal David ještě písně českého pěveckého barda – Karla Gotta. Zazněli písně: Stokrát chválím čas,Kam se schoulíš a Když milenky pláčou,kde Jiří Škorpík zaskočil Davida i nás,když se rozhodl střihnout si část písně sám.Poté však přenechal zpěv opět na Davidovi.

Sám ale pozadu nezůstal. Na třech skladbách nám předvedl svůj krásný hlas. Přednesl vlastní písně: Posel dobrých zpráv, Ty to neslyšíš a píseň z muzikálu Kudy kam – Havrani. U poslední jmenované se ujal David doprovodu na vlastní prsty. Ačkoli mu Jiří nabízel aby zasedl i za klávesy, nesetkal se s nadšením z Davidovi strany. 

Dlouhý aplaus si vynutil přídavek, kterým nebylo nic jiného než modlitba Jeana Valjeana „Otče náš“. Připomněla nám, že se blíží návrat úžasného a jedinečného muzikálu Bídníci na Pražské výstaviště. Nicméně ani tento přídavek neutišil touhu obecenstva po pokračování. Všichni účinkující se tedy vrátili na podium s hitem Johna Hollidaye „Znamení“, které otextoval Patrik Fridrichovský a aranžma nedělal nikdo jiný, než Jiří Škorpík. Ovace nebraly konce, ale k dalšímu přídavku už umělce nedonutily. Až musel nakonec pan Škorpík slíbit, že bude pokračování co nejdříve.  Už teď se těšíme na únor, kdy bude předpokládané pokračování.

Program 7.12.2011:

David Uličník: Caro mio ben – Giuseppe Giordani

David Uličník: Červená jablúčka – Leoš Janáček

David Uličník a Jiří Škorpík: Láska – Leoš Janáček

Jiří Škorpík:  Posel dobrých zpráv

---------------------

David Uličník: Bolero – Maurice Ravel

(zkouška - hlas, jako hudební nástroj)

David Uličník: Vítězná píseň v San Remu 1958 – VOLARE !

Domenico Modugno / Francesco Migliacci

David Uličník: Caruso – Lucio Dalla

Jiří Škorpík:  Ty to neslyšíš

----------------------

David Uličník: Adeste Fideles - tradizional z Francie, 40. Léta 18. století

David Uličník: Stokrát chválím čas

David Uličník a Jiří Škorpík: Když milenky pláčou

David Uličník: Kam se schoulíš

Jiří Škorpík : Havrani

David Uličník: Funiculi Funicula – italský skladatel Luigi Denza 1880 píseň o lanovce

- - - - - - - - - - - - - - - - -

1. přídavek: David Uličník: Otče náš

2. přídavek: David Uličník: Znamení