Fan Klub Davida Uličníka

Davide, posluchači vás znají pravděpodobně nejvíc z vašeho působení ve vokálním seskupení 4TET, dále z vašeho nepřehlédnutelného působení na naší muzikálové scéně, ale také jako sólového zpěváka. Který pěvecký směr vás  baví nejvíc?

Na tuhle otázku se nedá jednoznačně odpovědět. 4TET mi přinesl nejvíce možností, dal mi nejvíc zkušeností, nejvíc prostoru, ale také nejvíc ocenění. Muzikál mi kromě velkých zkušeností dal tu skvělou možnost „prožít si“ na jevišti velké příběhy a poznat to neopakovatelné kouzlo divadla. Mé vlastní koncertování mi dává možnost všechny tyto zkušenosti propojovat a rozvíjet, vytvářím si tak vlastní realitu. Tedy vším čím jsem, jsem rád.

Odkud přišel nápad sestavit  samostatný koncertní program "Tenor bez fraku"?

První byl samozřejmě sen. Ten jsem měl já a provázel mě dlouho. Než ale mohlo dojít k realizaci a k práci samotné, potřeboval jsem najít zručné a všestranné muzikanty, kteří by zvládli zahrát poměrně široké spektrum hudby, od barokních skladeb, přes velmi náročnou operní tvorbu, tvorbu muzikálovou, až po moderní rytmizování v písních soudobých, protože každý hudební směr si žádá specifickou interpretaci. To se mi skutečně podařilo, tedy jsem si mohl začít jeden sen plnit – zpívat na svých koncertech jen to, co mám skutečně rád a co mě baví.

Jakou muziku posloucháte, která vás nejvíc inspiruje?

V poslední době poslouchám převážně hudbu klasickou. Myslím si, že je to stále největší a nevyčerpatelný zdroj veškeré hudební inspirace.

Máte čas na nějaké „nehudební“ koníčky? Jakým způsobem relaxujete?

Rád se toulám po horách, užívám si turistiku pěší i tu cyklistickou, chodím cvičit do fitcentra, letos jsem po letech začal opět lyžovat, jezdím na in-linech, snažím se hrát golf, ale asi nejlepší a nejmilejší relaxační kůru mi dovede přivodit šumění moře…

Kdy a kde dostáváte dobré nápady?

Nevím, že bych takové dostával…

Pečujete nějak o svůj hlas?

Hlas musí být v pořádku, říká Karel Gott! S tím musím souhlasit, tedy dodržuji poměrně přísnou „hlasovou hygienu“ a také si hlídám životosprávu, hlas denně cvičím, ale snažím se jej nikdy nepřetěžovat.

Máte nějaký svůj profesionální vzor?

O interpretaci jednotlivých zpěváků se vedou dalekosáhlé debaty a názorů může existovat spousta. Co jednomu přivodí noční můry, či žaludeční nevolnost, druhému přináší radost. Jediným měřítkem však zůstává krása! Pokud posluchač prožívá při zpívání toho, či onoho interpreta ono "krásno", pak je to úžasné a vlastně to jediné pravé! Já měl možnost vyzkoušet si nejrůznější pěvecké styly na vlastní kůži a operní zpívání vidím jako nejvyšší laťku na pomyslném pěveckém žebříčku, má svá velmi přísná kritéria, je velmi náročné na trénink, na spojení fyzických a psychických zdatností  zpěváka a existuje spousta přísných pravidel, jimiž se musí řídit. Pokud tohle všechno pěvec zvládne, je to jen první stupínek na dlouhé cestě k onomu pěveckému "Olympu", ale o skutečné fenomenalitě toho, či onoho jednotlivce rozhoduje spousta dalších faktorů. Například jak velké procento těch nejvybíravějších a nejpozornějších posluchačů z celého světa pěvec zasáhne na těch nejcitlivějších místech jejich duší, kolik citlivých a vnímavých lidí zpěvák přinutí zastavit se, byť jen na okamžik, v běhu světa a odevzdat všechno své bytí právě tomu okamžiku souznění s krásou... Luciano Pavarotti se v tomto směru dostal dál, než kdokoli jiný, proto mu patří můj veliký obdiv a úcta.

Hrajete na nějaký hudební nástroj? Čemu by jste se chtěl v životě ještě naučit?

Umím se doprovodit na kytaru, ale asi bych to nenazval přímo hraním. Držím se raději svého hlavního životního směru a mým snem je, naučit se svůj hlas ovládat co nejlépe a nejdokonaleji, abych dokázal „zastavit“ co nejvíc lidí v jejich běhu, abych dokázal rozdat co nejvíc onoho souznění s krásou.

Děkujeme za rozhovor