Jdi na obsah Jdi na menu
 


David ULIČNÍK  

 

Začínal v rockových a alternativních uskupeních na Moravě, navštěvoval zpěv na LŠU v Kroměříži, dva roky pravidelně dojížděl na hodiny zpěvu do pražské rockové školy Come To Jam, a v roce 1997 začal zpěv studovat u profesora Klezly na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze, kam docházel čtyři roky. Později  studoval operní zpěv u profesorky Marty Boháčové, která ho několik let vedla nejen zpěvem ale i moudrou radou. Bohužel spolupráci ukončila smrt paní profesorky v roce 2014, která všechny její žáky, včetně Davida citelně zasáhla. 

 

Jako sólista se podílel na prestižním mezinárodním nastudování díla L. Bernsteina – Mše, pod vedením rakouského dirigenta Caspara Richtera, které bylo uvedeno na Pražském hradě (1997), v brněnské hale Rondo (2001) a v německém Pasově (2002).

 

Sólově zpíval s Českým klarinetovým kvartetem, s klavírním doprovodem, spolupracoval  s předními pražskými orchestry, se zpěvačkou Radkou Fišarovou v recitálu a nejen muzikál“. Jako host vystupoval na koncertech Heleny Vondráčkové, operní pěvkyni Evu Urbanovou doprovázel na jejím turné a spolu s Terezou Mátlovou vytvořil nejúžasnější pěvecký pár. Zpíval v televizních pořadech Jsou hvězdy, které nehasnou, Párty, Prima jízda. Na autorském koncertě legendárního britského skladatele Barryho Masona Barry Mason´s Night 2005 v Obecním domě zazpíval dva z jeho velkých hitů.

 

Hrál Paula a Hirama v pražské produkci muzikálu Vlasy, Karla ve Starcích na chmelu, Stevena v Draculovi či Budhu v opeře M. Kumžáka Božská komedie, která měla premiéru na scéně Státní opery Praha. V Městském divadle Brno účinkoval v muzikálech Babylon (Europ) a Svět plný andělů (Strážný anděl). V muzikálu Kleopatra ztvárnil Marca Antonia a Octaviana. Mohli jsme  Davida vídat v hlavní roli Jeana Valjeana v muzikálu Les Misérables - Bídníci a také jako amerického vojáka Johna v muzikálu Miss Saigon, které uvádí divadlo GoJa Music Hall. Za obě tyto role byl navržen do širší nominace na cenu Thálie. V Hudebním divadle Karlín si zahrál  roli Tonyho v Bernsteinově West Side Story. Jako Juan Peron exceloval v divadle v Plzni v muzikálu Evita. Zahrál si v muzikálu Přízrak Londýna, a Antoinetta - královna Francie. 

V květnu a červnu 2005 ztvárnil Ondráška v multimediálním jevištním představení skladatele Leška Wronky - OLZA.

Od května 2006 účinkoval ve Státní Opeře Praha v opeře L. Bernsteina – Candide, kde ztvárnil titulní roli Candida.

 

David se pěvecky podílel na deskách: Galileo, Galileo Komplet, Kleopatra komplet, Rebelové, 3CD KOMPLET Les Misérables – Bídníci, Olza, Wichry. V červnu 2006 vyšlo Davidovi první sólové album Hladina zvlněná.

 

Další jeho výraznou aktivitou je vystupování se 4TETem Jiřího Korna. Toto seskupení se stalo častým hostem nejrůznějších televizních pořadů (Manéž, Bolkoviny, Miss ČR, Sportovec roku…), v roce 2003 se účastnilo turné Bílé Vánoce Lucie Bílé. V dubnu a květnu 2005 4TET absolvoval Swingové turné Big Bandu Felixe Slováčka a sérii velkých koncertů k šedesátému výročí osvobození Československa. 

 

Spolupracuje s Jiřím Škorpíkem v koncertním programu "In concerto" 

 

Davidův hlas můžeme slyšet i v dabingu, především v kreslených filmech a seriálech Walta Disneyho (Lion King 3, 102 dalmatinů, Shrek 2, Medvědí bratři) a úvodních písních pro seriály Chip a Dale a Kačerov na TV Nova).

 

FAKTA
Oblíbené jídlo: Mořské „příšery“, losos a ryby všeobecně a miluje japonskou kuchyni – třeba takové sushi...
Oblíbený nápoj (kromě bavoráku): Víno. Ale dobré víno! Nejčastěji kupuje francouzská, nebo španělská, taky jihoamerická, jihoafrická...
Oblíbená barva: Barvu volí podle nálady.
Oblíbené zvíře: Pes
Oblíbený zpěvák, zpěvačka: Freddie Mercury, Prince
Oblíbený herec, herečka: Jack Nicholson
Oblíbený sportovec: "Velice, velice obdivuju Romana Šebrleho - naprosto se skláním!"
Oblíbená země (kromě Bavoří): ČR
Oblíbené číslo: Trojka

 

 

Jeden z nejrozsáhlejších  (dle notového zápisu, by se  používaný hlasový rozsah mohl napsat od "g" do "e3" a s falzetem je to ještě o pár tónů výš - zhruba od "g" do "g3", tedy tři použitelné oktávy) a bez přehánění nejdokonalejších mužských hlasů v naší zemi. 

 

Jean Valjean 21.století.

 

1.sólová deska byla pokřtěna 16.10.2006 v galerii U Zlatého kohouta

 

1.vystoupení se 4TETem 11.10.2002

 

 

Písničku, kterou si s oblibou prozpěvoval jako dítě: Lay Back In The Arms Of Someone - od skupiny Smokie

 

Sportovní záliby: golf, jízda na kole a in-line bruslích, procházky po horách... Má rád "čvachtání v moři", které miluje pro jeho sílu a energii, kterou z něj čerpá.

Hudba na které vyrůstal: Deep Purple, Beatles, Police, Nazareth, Judas Priest, Queen...

Víc, než mezi lidmi se odreaguje při poslechu hudby, četbou, nebo pozorováním oblaků.

 

Celebritou se necítí a jak o sobě říká, ani k tomu nemá důvod.  „Pro mě je důležité dělat svou práci naplno, dobře a posouvat svůj limit stále výš, ale hlavně se u toho musím bavit a cítit, že to má smysl. Pak teprve můžu čekat, že se budou bavit i ostatní.“

 

Údajně je uličníkem na druhou a rozhodně žádný hodný hoch z Moravy. Jako důkaz uvádí koncerty Ú.R.B., kde vystupoval jako Velvyslanec Banánového ráje. 

 

Když se přestěhoval do nového bytu, ukázalo se, že je i manuálně zručný, neboť si do nové domácnosti vyráběl některé kusy nábytku.

Rád o sobě rozhoduje sám a směřuje tam, kam mu srdce velí. Rozhodně nechce sklouznout jen k ´instantní´ komerci.

 

 

Obrazek

IN CONCERTO

 Po sérii koncertů Davida Uličníka v chrámu U Salvátora jsme čekali netrpělivě na jeho další počin. Po premiéře Evity v Plzni jsme se tedy těšili na ohlášený koncert Davida a jeho kolegy ze 4TETu – Jiřího Škorpíka „In Concerto“.  Divadélko „V Rytířské“ vzbuzovalo představu rodinné atmosféry. A také to tak bylo. Přítomno bylo mnoho „povědomých “ tváří, které jsem vídali i v Salvátoru. Takže věrní skalní fanoušci.  Nechyběla ani Davidova maminka, rodina pana Škorpíka, a paní profesorka Marta Boháčová – věrná strážkyně Davidova hlasu.  Na koncertu byla znát  uvolněnost a svoboda obou pánů. Hlavně v Davidově případě bylo očividné, jak si hraje s hlasem a je šťastný.  Bezesporu to bylo pro nás jeho nejlepší vystoupení.Jeho pohoda se odrazila na jeho výkonech a hlavně na obecenstvu. 
Zábavné byli části, kdy si oba pánové vysloveně „hráli“ a žertovali spolu. Nicméně to nijak nesnížilo výkon. Multifunkčnost pana Škorpíka byla vidět i z toho, kolik nástrojů použil. Krom úst,hrudi, hlasu a kláves přidal flétnu a ukulele.  O jeho skladatelském umění a úžasných aranžích netřeba se zmiňovat – jsou už mnoho let jasně patrné z aranží a vystoupení skupiny 4TET. Tento doposud nedoceněný talent, zcela jistě jednou dojde uznání. Vždy nás zlobí, když talent a um zastíní popularita, která mnohdy s kvalitou nesouvisí. Ale u pana Škorpíka nepochybujeme, že v podvědomí veřejnosti jen dřímá a mnoho lidí zná jeho práci a oceňuje jí, jen neznají jeho jméno, nebo si ho nespojí s konkrétním dílem. Pamětníci si mohou vzpomenout třeba na dirigentské umění, se kterým jsme se mohli setkávat v muzikálu Karla Svobody – Drakula a Monte Christo.
U Davida Uličníka je to trochu něco jiného. Stál na začátku české éry muzikálů a jeho jméno s muzikálem bylo spojeno - ať to byly Vlasy, Drákula, Galileo, Kleopatra, Miss Saigon, West side Story … a samozřejmě nezapomenutelná role Jeana Valjeana v Le Misérabels, kterou si příští rok zopakuje a za kterou byl nominován na cenu Thálie. Postupně muzikálovou scénu opustil, aby si odskočil do opery kde ztvárnil hlavní roli v Bernsteinově Candidovi, či roli v Mozartově Kouzelné flétně. Pod vedením paní profesorky Boháčové pracuje stále na svém hlasu a jak nám paní profesorka prozradila, nemá jen talent a disciplínu, ale opravdu je velmi pilným a nadaným žákem s obrovským potenciálem a budoucností.  I my bychom mu jí ze srdce přáli.
Samotný koncert za doprovodu violloncelisty Ivana Vokáče, Pavla Plánky jako percussionisty a Josefa Štěpánka hrajícího na kytaru a ukulele byl zážitkem a pastvou pro ucho i oko. Vše samozřejmě v aranžmá  Jiřího Škorpíka. Píseň Leoše Janáčka „Ej lásko“ zazněla „pouze“ dvojhlasně (bez Dušana Kollára a Jiřího Korna), ale dokázala, že i dva hlasy, pokud jsou tak kvalitní jako těchto dvou pánů naprosto stačí k nadšení obecenstva a okouzlení dam. 
Ukázka hlasu ve skladbě Maurice Ravela a jeho „Bolera“ dokázala jak důležitý je Davidův tenor. Premiéru měla píseň „Caruso“. Excelentní výkon v italském jazyce opět jen potvrdil Davidovu kvalitu. A to nejen tím, jak se vypořádal s jazykovou náročností písně. Nechyběla ani vítězná písně ze San Rema z roku 1958 „Volare!“ a skladba Luigiho Denzi z roku 1880 Funiculi Funicula – píseň o lanovce na Vesuv.  A k překvapení přidal David ještě písně českého pěveckého barda – Karla Gotta. Zazněli písně: Stokrát chválím čas,Kam se schoulíš a Když milenky pláčou,kde Jiří Škorpík zaskočil Davida i nás,když se rozhodl střihnout si část písně sám.Poté však přenechal zpěv opět na Davidovi.
Sám ale pozadu nezůstal. Na třech skladbách nám předvedl svůj krásný hlas. Přednesl vlastní písně: Posel dobrých zpráv, Ty to neslyšíš a píseň z muzikálu Kudy kam – Havrani. U poslední jmenované se ujal David doprovodu na vlastní prsty. Ačkoli mu Jiří nabízel aby zasedl i za klávesy, nesetkal se s nadšením z Davidovi strany. 
Dlouhý aplaus si vynutil přídavek, kterým nebylo nic jiného než modlitba Jeana Valjeana „Otče náš“. Připomněla nám, že se blíží návrat úžasného a jedinečného muzikálu Bídníci na Pražské výstaviště. Nicméně ani tento přídavek neutišil touhu obecenstva po pokračování. Všichni účinkující se tedy vrátili na podium s hitem Johna Hollidaye „Znamení“, které otextoval Patrik Fridrichovský a aranžma nedělal nikdo jiný, než Jiří Škorpík. Ovace nebraly konce, ale k dalšímu přídavku už umělce nedonutily. Až musel nakonec pan Škorpík slíbit, že bude pokračování co nejdříve.  

 

David Uličník - Tenor bez Fraku

Obrazek

 

Záznam pěveckého recitálu z Chrámu U Salvátora v Praze 28.8.2009

CD a DVD se záznamen je dalším počinem úžasného tenoristy české hudební scény. David se na ní představil na rozdíl od "Hladiny" hlavně ve vážné poloze a zčeřil hladiny operních velikánů. A tak byl zaznamenán Davidův tenor v Händelově Xerxesu, Verdiho  Rigolettu, Pucciniho Tosce, nebo Bersteinově Candidovi- kterého David ztvárnil ve Státní opeře Praha. David nezapoměl ani na české velikány a zařadil do svého koncertu árii prince "Vidino divná, přesladká" Antonína Dvořáka (Rusalka)

Jako zvláštní host doprovodil Davida v písni "Znamení" na klavír Jiří Škorpík.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář